Nejzajímavější na Muzeu Tupeské keramiky je cesta, kterou návštěvník během prohlídky urazí. Začíná v původním lidovém stavení v centru Tupes, pokračuje do světnice a hrnčířské dílny a končí u současné keramiky, která vzniká přímo v sousedním provozu. Z malé expozice se tak stává setkání s řemeslem, jeho historií i dnešní podobou.
Dům, kde se žilo i pracovalo
Muzeum sídlí v objektu, který v minulosti sloužil jako keramická dílna. Podle obce jde o nejstarší zachovaný dům v Tupesích. Na počátku 80. let 20. století byl upraven tak, aby připomínal obydlí hrnčíře z přelomu 19. a 20. století.
Dobová část expozice ukazuje, že hrnčířství nebylo oddělené od běžného života. Ve světničce lze nahlédnout do prostředí, v němž rodina žila, zatímco pec sloužila nejen k pečení chleba, ale také k výpalu keramických výrobků. Na ni navazuje dílna s vybavením, které připomíná každodenní práci místních řemeslníků.
Právě toto propojení je pro návštěvu cenné. Nejde pouze o přehlídku dekorativních talířů a džbánů, ale o představu, jak se keramika stávala součástí domácnosti, obživy i místní identity.
Od habánské fajánse k tupeské růži
Novější část muzea se věnuje historii a technologii výroby majoliky v Tupesích. Připomíná habánskou fajáns, tradiční lidovou majoliku i starší výrobky rozmanitých tvarů, barev a účelu. Vedle historických kusů nechybí ani práce současných místních tvůrců.
Kořeny slovácké majoliky muzeum spojuje s příchodem novokřtěnců, neboli habánů, v 16. století. Expozice zároveň zasazuje tradici výroby hrnčiny v Tupesích do širšího rámce, který podle obecních materiálů sahá až k období Velké Moravy. Tento údaj je třeba chápat jako výkladový rámec muzea, nikoli jako přesné datování počátku zdejší dílny.
Nejvýraznějším místním znakem je tupeská růže. Květinový dekor se stal poznávacím motivem zdejší keramiky a ovlivnil také zdobení v širším okolí. V různých podobách se používá dodnes, takže návštěvník může sledovat, jak se tradiční vzor proměňuje, aniž by ztratil vazbu na region.
Úředníčkův příběh a rodinné pokračování
Novodobý rozvoj tupeské majoliky je spojen se jménem Jaroslava Úředníčka. V roce 1914 absolvoval v Hodoníně hrnčířský kurz, který se stal jedním z impulzů k založení výroby tradiční majoliky v Tupesích. Obecní historické materiály uvádějí, že ještě v roce 1909 zde působilo čtrnáct hrnčířů.
Úředníček hledal vhodné suroviny, glazury i způsob výpalu a navazoval přitom na starší habánskou fajáns. Podle místních historických podkladů našel vhodný jílovitý materiál v lokalitě Soudné a upravoval jej přídavkem spraše. Výrobky jeho dílny se postupně dostaly i mimo region; obecní materiály zmiňují účast na výstavě v Paříži, ocenění z roku 1925 a prodej do vzdálených zemí.
Důležitá je také kontinuita rodiny. Na Úředníčkovu práci navazovali jeho syn Oldřich a další příbuzní. Mezi současné pokračovatele tradice patří například Zuzana Hartlová a Věra Marková. Muzeum tak nepředstavuje uzavřenou kapitolu, ale řemeslo předávané mezi generacemi.
Prohlídka může pokračovat v dílně
Přes dvůr návštěvník vstoupí do současné keramické dílny se vzorkovou prodejnou. K dostání je tradiční tupeská keramika, lidová majolika, habánská fajáns i moderní tvorba. Sortiment tvoří například hrnky, talíře, mísy, džbány, dózy a další užitkové nebo dekorativní předměty.
Muzeum je zajímavé také tím, že umožňuje keramiku nejen obdivovat, ale po předchozí domluvě si ji vyzkoušet. Veřejnost může malovat vlastní hrníček, skupiny a školy si mohou domluvit práci na hrnčířském kruhu nebo dekorování výrobku. Pro rodiny i děti tak návštěva dostává praktičtější a osobnější rozměr.
Na muzeum navazuje také Stezka keramiků. Její zastavení připomínají jednotlivé fáze výroby, patrony keramiků i cestu výrobků k zákazníkům a na trh. Trasa vede rovněž k místu, kde se těžila keramická hlína. Výlet lze spojit s návštěvou Buchlova, Buchlovic nebo Velehradu a s výhledy do krajiny Chřibů a Bílých Karpat.
Muzeum najdete na adrese Tupesy 118. V hlavní sezoně bývá otevřeno od úterý do neděle, mimo sezonu je návštěva možná po telefonické domluvě. Protože se otevírací doba i ceny mohou měnit, vyplatí se termín předem ověřit. Stejně je třeba objednat zájem o malování hrníčku nebo skupinový program.