Na první pohled nenápadná louka u Lopeníku patří k botanicky nejcennějším místům v okolí. Přírodní památka U Zvonice má rozlohu 1,0108 hektaru, přesto v ní bylo podle dostupných inventarizačních podkladů zaznamenáno více než 190 druhů cévnatých rostlin. Největší pozornost přitahuje početná populace prstnatce bezového, jedné z bělokarpatských orchidejí.
Poslední zbytek původních luk
Chráněné území leží v katastru obce Lopeník, přibližně 1,2 kilometru východně od Lopenického sedla. Rozkládá se na severně orientovaném svahu v nadmořské výšce zhruba 630 až 670 metrů. Je součástí CHKO Bílé Karpaty, krajiny známé mimořádně pestrými loukami a tradičním způsobem hospodaření.
U Zvonice představuje jeden z posledních zachovaných fragmentů někdejších jednosečných luk a extenzivních pastvin na Lopenicku. Rozsáhlejší okolní plochy byly v 70. letech 20. století rozorány. Malá louka tak dnes připomíná, jak vypadala zdejší krajina před velkými změnami v zemědělství.
Podloží tvoří horniny javorinského souvrství magurského flyše a půdy jsou písčitohlinité. Samotné geologické poměry by však k zachování cenného společenstva nestačily. Klíčovou roli hraje pravidelné kosení, které brání zarůstání dřevinami a udržuje louku otevřenou.
Orchideje, hořeček a mečík
Nejvýraznější rostlinou lokality je prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), který kvete především na jaře. Jeho květy mohou mít různé barevné odstíny a v období kvetení patří k nejpůsobivějším zdejším přírodním podívaným. Konkrétní pozorování z 27. dubna 2025 zaznamenalo na místě šest kvetoucích jedinců; nejde však o údaj o celkové velikosti populace.
Prstnatec bezový není jedinou orchidejí, která zde našla vhodné podmínky. Odborné průzkumy uvádějí také prstnatec Fuchsův Soóův (Dactylorhiza fuchsii subsp. sooana), hlavinku horskou, pětiprstku žežulník, bradáček vejčitý, vemeník dvoulistý a vemeníček zelený.
K dalším cenným druhům patří hořeček žlutavý pravý a mečík střechovitý. Starší soupisy zmiňují také toliji bahenní. Pestrost rostlin je výsledkem dlouhodobého vývoje i šetrného využívání krajiny. Druhy, které potřebují dostatek světla a pravidelně nízký porost, by bez kosení postupně ustupovaly.
Louka potřebuje péči
Právě U Zvonice dobře ukazuje, že ochrana přírody neznamená nechat území zcela bez zásahu. Kdyby se louka přestala kosit, začaly by se prosazovat náletové dřeviny a vysoké konkurenční rostliny. Citlivé luční druhy by ztratily prostor i světlo.
Bezlesý charakter památky proto udržují pravidelným kosením vlastníci pozemků. Na malé části území už vznikl sukcesní březový hájek a k hornímu okraji přiléhají převážně listnaté lesní porosty. Péče se tak snaží zachovat rovnováhu mezi otevřenou loukou a okolními lesy.
Cenné zde nejsou pouze rostliny. Luční stanoviště využívají například hnědásek jitrocelový, některé druhy modrásků, křižák pruhovaný, kudlanka nábožná, ještěrka obecná, slepýš křehký nebo strnad luční. Zachování pestré louky proto pomáhá celé řadě organismů, nejen vzácným orchidejím.
Výlet po krajině Moravských Kopanic
Přírodní památka je jedním ze zastavení Naučné stezky Lopeník. Okruh měří přibližně 7,3 kilometru a má osm informačních panelů. Vede krajinou Moravských Kopanic a pokračuje mimo jiné směrem k Velkému Lopeníku. U Zvonice tak lze zařadit do delší pěší trasy, nikoli pouze navštívit jako samostatný cíl.
Nejzajímavější bývá lokalita v období květu orchidejí a dalších lučních rostlin. Přesný termín se ale každý rok mění podle počasí a průběhu sezony. Protože jde o zvláště chráněné území, je důležité zůstat na přístupových cestách, nevstupovat do porostů mimo ně a rostliny netrhat.
U Zvonice nemá samostatné návštěvnické centrum ani jednoznačnou poštovní adresu. Jako výchozí bod poslouží obec Lopeník nebo značení Naučné stezky Lopeník; konkrétní přístup je vhodné před cestou ověřit v aktuální mapě. Odměnou je setkání s krajinou, jejíž bohatství se dochovalo jen díky tomu, že o ni lidé stále pečují.