Jen málokterý krkonošský vodní tok nabídne na tak krátkém úseku tolik různých podob. Vavřincův potok protéká mělkou skalní soutěskou ve Vavřincově dole a mezi dolním koncem enklávy Vlašských Bud a ústím Tippeltova potoka vytváří přibližně 250 metrů dlouhou vodopádovou soustavu. Nejde o jediný mohutný vodopád, ale o sled skalních prahů, kaskád a peřejí, které dohromady působí jako malá horská divočina.
Nejlogičtějším výchozím místem je dolní část Velké Úpy, místní části Pece pod Sněžkou. Odtud stoupá levým svahem dolu modře značená turistická cesta směrem k Vlašským Boudám. Vavřincův potok z ní lze pozorovat v různých místech, i když pro detailnější pohled na jednotlivé stupně je nutné přiblížit se ke korytu. Bezpečnější je zůstat na značené trase a mimo ni sestupovat jen tam, kde to dovolují místní podmínky a pravidla Krkonošského národního parku.
Dvanáct stupňů v krátké soutěsce
Na Vavřincově potoce bylo popsáno celkem dvanáct stupňů vyšších než jeden metr. Nejvýraznější je devátý stupeň odshora. Má kaskádovitý až šikmý charakter a měří přibližně 2,7 metru. Poslední, dvanáctý stupeň dosahuje asi 2,3 metru. Voda se tu nerozbíhá do jediné vysoké stěny, ale přelévá se přes skalní prahy, stéká po ukloněných plotnách a v klidnějších místech se znovu spojuje do úzkého proudu.
Podoba vodopádů se mění podle průtoku. Po vydatnějších deštích nebo během jarního tání může být vodní efekt výraznější, zatímco v sušších obdobích více vyniknou samotné skály a členitost koryta. Mokré kameny bývají kluzké a terén u potoka je místy strmější, proto není vhodné brát výlet jako lezení podél celého toku.
Když krajinu tvaruje svor
Vavřincův důl je zajímavý také jako názorná ukázka působení geologie. Vavřincův potok si cestu zařezává do svorového podloží, v němž se střídají kompaktnější a méně odolné partie horniny. Roli hraje také břidličnatost a systém puklin. Voda tak některá místa obrušuje rychleji, zatímco odolnější části zůstávají jako skalní prahy.
Dlouhodobá eroze vytvořila nejen jednotlivé stupně, ale také žlabovité a mělce soutěskovité úseky. Právě díky nim cesta nepůsobí jako obyčejná lesní spojnice mezi Velkou Úpou a Vlašskými Boudami. Na relativně krátké vzdálenosti se mění charakter toku i okolního terénu a návštěvník může sledovat, jak voda postupně využívá přirozené pukliny v hornině.
Stopy po plavení dřeva
Vavřincův důl připomíná také dobu, kdy horské potoky nesloužily jen jako součást krajiny, ale měly i praktický význam. Nad vodopády se zachovaly zbytky hráze někdejší klauzy, která souvisela s historickým plavením dřeva. Při zvýšení hladiny se voda využívala k dopravě klád údolím. Plavení přes řadu skalních stupňů muselo být mimořádně působivé a zároveň náročné.
V okolí se do Vavřincova potoka vlévá Tippeltův potok. Tento menší pravostranný přítok má vlastní soustavu peřejí a skoků. Mezi nimi vynikají dva menší vodopády, přičemž horní dosahuje podle odborného popisu přibližně 3,2 metru. Při putování údolím tak nejde jen o jeden zajímavý bod, ale o širší souhru vodních toků a skalních tvarů.
Výlet z Velké Úpy k Vlašským Boudám
Vavřincův důl se hodí jako přírodní zpestření delší horské trasy. Výlet lze pojmout jako výstup z Velké Úpy směrem k Vlašským Boudám a dále se napojit na cesty vedoucí ke Černohorskému rašeliništi nebo na Černou horu. Konkrétní stav značení, povrchu a případná omezení je vhodné před cestou ověřit v aktuálních podkladech.
Protože se lokalita nachází v širším území Krkonošského národního parku, vyplatí se respektovat značené cesty i návštěvní řád. K potoku není nutné sestupovat za každou cenu – kaskády jsou viditelné z turistické trasy a jejich kouzlo spočívá právě v přirozeném, neupravovaném prostředí. Pro navigaci je praktičtější hledat Velkou Úpu nebo konkrétní výchozí místo v Peci pod Sněžkou než samostatnou adresu Vavřincova dolu.