Šest česacích strojů, traktory, sušárna a desítky brigádníků. Tak dnes vypadá sklizeň chmele ve Vinařicích u Loun, kde se tradiční sezonní práce proměnila v technicky vyspělý provoz, ale neztratila svou fyzickou náročnost ani společenskou atmosféru. Chmelové středisko patří Zemědělskému družstvu Podlesí ROČOV a hospodaří na rozsáhlých chmelnicích, převážně s odrůdou Žatecký poloraný červeňák.
Od masových brigád k menšímu týmu
Chmelové brigády si mnoho lidí spojuje s dobou, kdy na sever Čech odjížděly celé zástupy studentů a sklizeň se opírala hlavně o ruční práci. Ve Vinařicích z této tradice zůstalo méně lidí, zato výrazně více techniky. V jednom z popisovaných sklizňových ročníků se na zdejších chmelnicích podílelo přibližně 45 studentů. Část pracovala přímo v terénu, další obsluhovali česací linky a navazující provoz.
Stroje dokážou strhnout révu a oddělit chmelové hlávky, ruce brigádníků však z polí úplně nezmizely. Dočišťují řádky od štoků, které technika nezachytila, pomáhají s navěšováním chmele a odklízejí rostlinný odpad. Práce tak pokračuje v tempu, které určuje sklizeň, počasí i kapacita zpracování.
Cesta chmele od révy k žoku
V popisovaném roce se ve středisku denně sklidilo a zpracovalo přibližně pět hektarů. Celá sklizeň obvykle trvala kolem dvaceti dnů, takže šlo o krátké, ale intenzivní období. Pro studenty, kteří zůstali po celou dobu, mohl sezonní výdělek dosáhnout zhruba 40 000 korun hrubého. Tato částka se vztahuje ke konkrétnímu ročníku a nelze ji chápat jako trvalý standard.
Po očesání putují hlávky do sušárny, kde zůstávají přibližně osm hodin. Správné sušení je zásadní pro uchování kvality. Nakonec se chmel lisuje do padesátikilových žoků, které mohou zamířit k českým pivovarům i do zahraničí. V jednom z popisovaných ročníků směřovala část produkce také do Německa, Japonska a Číny.
Práce nekončí ani po odjezdu posledního valníku. Rostliny se sestřihnou, konstrukce se vyčistí a půda se připravuje na další sezonu vláčením a hnojením. Chmel je víceletá plodina a běžná životnost jedné výsadby se pohybuje přibližně mezi 15 a 20 lety. Ve Vinařicích se přitom připomíná i výjimečný případ chmelnice využívané 46 let.
Žatecký červeňák a vliv sucha
Dominantní odrůdou je Žatecký poloraný červeňák, který zůstává nejrozšířenějším českým chmelem. Vzešel klonovou selekcí z původních porostů žatecké a úštěcké oblasti. Je středně raný, dozrává přibližně za 122 až 128 dní a při mechanizované sklizni se dobře česá.
Výsledek však neurčuje jen technika. Chmel potřebuje dostatek vody především v závěru zrání, kdy se uzavírají šištice a vzniká lupulin spojený s typickou hořkostí. Část vinařických chmelnic je zavlažována, přesto mohl v konkrétním suchém roce očekávaný výnos klesnout o 20 až 30 procent oproti předchozí sezoně. Počasí tak ovlivňuje nejen množství, ale i vlastnosti suroviny, která později určuje charakter piva.
Brigáda jako návrat k partě
Modernizace sklizně pokračuje. Družstvo v posledních letech řešilo další obnovu sklizňové technologie pro střediska v Ročově a Vinařicích. Přesto se studenti na sezonní práci vracejí. Důvodem není pouze možnost přivýdělku, ale také neobvyklé prostředí, společný rytmus směn a parta, která se během sklizně rychle semkne. Na strojích a valnících zůstávají podpisy a vzkazy účastníků, kteří se sem vracejí opakovaně.
Právě v tom spočívá kulturní význam zdejšího provozu. Chmelová brigáda už není masovou povinností jako v minulosti, ale stále vytváří vlastní sezonní svět a předává zkušenost, kterou nelze zprostředkovat jen pohledem na moderní zemědělský stroj.
Součást krajiny s více než sedmisetletou pamětí
Vinařice leží v širší žatecké chmelařské oblasti, jejíž tradice pěstování, zpracování a obchodu s chmelem sahá podle Národního památkového ústavu více než 700 let do minulosti. Žatec a okolní krajina s chmelnicemi byly v roce 2023 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Samotné Vinařice do památky nepatří, představují však její živé zemědělské zázemí.
Chmelové středisko je aktivní výrobní areál, nikoli běžná turistická atrakce. Veřejné prohlídky ani pravidelné návštěvní termíny nejsou doloženy. Kdo chce sklizeň fotografovat nebo provoz navštívit, měl by se předem domluvit s družstvem a bez souhlasu nevstupovat na chmelnice ani do areálu. V době sklizně je třeba počítat také s pohybem traktorů, valníků a další těžké techniky. Téma lze vhodně spojit s návštěvou Žatce a Chmelařského muzea, které pomáhají zasadit současnou práci ve Vinařicích do širšího příběhu českého chmelařství.