Budova 34 v bývalém Baťově továrním areálu měla zmizet jako celé nebezpečné torzo. Po ničivém požáru se však otevřela jiná možnost: zachovat část skutečné konstrukce přímo na místě a proměnit ji v paměťový bod areálu. Nešlo by o novou repliku ani o rekonstrukci původní stavby, ale o autentický fragment, který by připomínal její význam pro historii Zlína.
Sklad, který navázal na Baťovu tradici
Budova vznikala v letech 1949 až 1955 jako poválečné doplnění Baťova areálu. Podle městských plánovacích dokumentů ji navrhl architekt Vladimír Kubečka. Její úloha byla praktická i symbolická: nahradit část objektů zničených za druhé světové války a vytvořit moderní centrum pro skladování hotových výrobků.
Centrální sklad obuvi Baťových závodů, později podniku Svit, patřil k největším stavbám v areálu. Nabízel přibližně 65 000 metrů čtverečních plochy a podle různých historických a současných popisů měl zhruba deset až jedenáct podlaží. Půdorys dosahoval přibližně 78 krát 72 metrů.
Architektura vycházela z baťovské konstrukční tradice. Železobetonový skelet, cihelné výplně a pravidelný konstrukční modul vytvářely strohou, účelnou stavbu. Pro baťovský areál je typický modul 6,15 krát 6,15 metru. U Budovy 34 se ale nejednalo jen o působivou fasádu. Objekt byl navržen jako technologicky vyspělé logistické centrum s mechanizovanou vnitřní dopravou a napojením na železnici.
Moderní logistika s heliportem na střeše
Budova 34 ukazuje, že baťovský odkaz ve Zlíně nekončí rokem 1932, kdy zemřel Tomáš Baťa. Poválečná stavba pokračovala v představě továrního města, kde výroba, skladování i doprava fungují jako promyšlený celek. Na střeše byl podle historických podkladů plánován také heliport pro spojení s letištěm v Holešově.
V dalších desetiletích objekt sloužil jako sklad hotových výrobků, později také jako administrativní a logistické zázemí. Před požárem v něm působily různé firmy. Pro návštěvníka, který dnes prochází areálem Svit, tak představovala připomínku méně známé kapitoly zlínské průmyslové historie – doby, kdy se baťovský systém snažil pokračovat v nových poválečných podmínkách.
Po požáru zůstalo nebezpečné torzo
Požár vypukl 9. července 2026, podle dosavadních informací pravděpodobně ve skladu obuvi v devátém patře. Na severní a západní straně se část konstrukce zřítila. Hasičský zásah trval do 22. července a o několik dní později převzala požářiště společnost Cream Group, vlastník objektu.
Městský stavební úřad rozhodl o neodkladném odstranění zbylé části stavby. Celé torzo včetně suti má být podle rozhodnutí odstraněno do 15. prosince 2026, přičemž nejnebezpečnější úseky měly přijít na řadu ve lhůtě šesti týdnů. Příčina požáru zatím nebyla uzavřena.
Autentický roh místo celé budovy
V srpnu 2026 vlastník dočasně přerušil hlavní demoliční práce na dosud stojící části. Se statiky, architekty a dalšími odborníky nyní prověřuje, zda lze bezpečně oddělit a stabilizovat severovýchodní roh Budovy 34.
Navrhovaný fragment by podle současné představy zabíral přibližně čtyři konstrukční moduly na délku a dva na šířku. Při zachování původního rastru by šlo zhruba o část o rozměrech 24 krát 12 metrů a výšce odpovídající původním podlažím. Skutečný rozsah se však může změnit podle výsledků statického posouzení a průběhu odstraňování poškozených částí.
Prověřuje se také možnost ponechat část původní takzvané baldachýnové skořepiny v přízemí. Právě takový prvek by mohl návštěvníkům pomoci vnímat někdejší měřítko a konstrukční charakter budovy. Na koncepci se podle vlastníka podíleli architekti a umělci Vít Máslo, Petr Janda, Adam Gebrian, Evžen Dub a Vladimir 518. Záměr podporuje také památková péče, definitivní podoba ale dosud není schválena.
Areál lze poznávat i bez vstupu k Budově 34
Bezprostřední okolí požárem zasaženého objektu zůstává kvůli bezpečnosti a demoličním pracím nepřístupné. Budovu 34 proto nyní nelze navštěvovat jako běžnou památku ani jako hotový památník. Zachování fragmentu je zatím pouze projednávaným záměrem.
Baťovskou architekturu však lze ve Zlíně poznávat dál. Dobrou perspektivu nabízí vyhlídková terasa Baťova mrakodrapu, odkud je patrné uspořádání bývalého továrního areálu. Za návštěvu stojí také komplex 14|15 Baťův institut s muzeem a galerií, Památník Tomáše Bati nebo komentované prohlídky města. Případný zachovaný roh Budovy 34 by pak mohl v budoucnu doplnit tuto síť míst jako malá, ale skutečná stopa poválečného Baťova Zlína.