Jen málokteré město má svou identitu tak pevně spojenou s vodou jako Vodňany. Rybníkářství, lov ryb, mlynářství i odborné rybářské školství se tu potkávají v expozici Městského muzea a galerie Vodňany. Muzeum sídlí v bývalé židovské synagoze v Majerově ulici, a návštěva tak spojuje poznávání regionu s příběhem výrazné historické budovy.
Od národopisné výstavy k muzeu
Kořeny vodňanského muzea sahají do roku 1895, kdy byla na radnici instalována národopisná výstava. O deset let později se zrodilo první veřejné městské muzeum. K jeho významným dárcům patřili například spisovatelé František Herites, Otakar Mokrý a Julius Zeyer, kteří pomohli položit základ národopisných a historických sbírek.
Vývoj instituce však nebyl bez přerušení. V roce 1938 muzeum ukončilo činnost a během okupace byly sbírky narychlo ukrývány na různých místech ve městě i mimo něj. Za války se uskutečnila jediná muzejní akce, výstava Alšových kartonů v roce 1944.
Dnešní sídlo získalo muzeum po válce. Židovská náboženská obec darovala bývalou synagogu městu v roce 1952. Adaptace objektu byla dokončena v červenci 1958 a muzeum se v budově otevřelo v květnových dnech následujícího roku. Některé městské materiály uvádějí také rok 1956, ten se však vztahuje k dřívějšímu využívání objektu. Historii synagogy a pozdější muzejní funkci je proto dobré vnímat jako dvě navazující kapitoly jedné stavby.
Rybářství, které není jen minulostí
Hlavní dlouhodobá expozice představuje starší dějiny Vodňan a okolí, její těžiště ale leží v rybářské tradici. Návštěvníci se dozvědí více o zdejším rybníkářství, mlynářství a způsobech lovu ryb. Nechybí rybářské náčiní, modely vodních staveb ani lihové a suché preparáty ryb.
Důležitý je také přesah k odbornému vzdělávání a výzkumu. Vodňany mají dlouhou vazbu na rybářskou školu a Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, který byl do města ve 20. století přemístěn a dnes je součástí Jihočeské univerzity. Muzeum proto neukazuje rybářství pouze jako tradiční způsob obživy, ale také jako obor, který se ve městě studuje a vědecky rozvíjí. Součástí prezentace jsou učebnice, školní pomůcky a knihy z odborné knihovny výzkumného ústavu.
Muzeum, do kterého se zapojují i děti
Expozice nespoléhá jen na vitríny a popisky. Při projekci filmu o Vodňanech si lze sednout do pramice, děti si mohou v dřevěném rybníčku „chytit“ svou první rybu a pozornost přitahuje také kuchyně staré rybářky s materiály o přípravě ryb. Modely, náčiní i preparáty tak doplňují zážitky, které pomáhají představit si práci lidí spojených s vodou.
Právě v tom spočívá jedna z předností vodňanského muzea. Historii nepodává jako uzavřený seznam dat, ale jako příběh krajiny a každodenního života. Vodňany vznikly v prostoru u vody a obchodních cest, nejstarší písemná zmínka o nich pochází z roku 1318. Roku 1336 jsou v dokumentech Jana Lucemburského uvedeny jako královské město. Rybníkářství se výrazně rozvíjelo zejména v 16. století a jeho stopa je ve městě patrná dodnes.
Vedle ryb také jídlo a každodennost
Horní podlaží muzea slouží krátkodobým výstavám, které rozšiřují pohled na regionální dějiny. Pro rok 2026 je v programu výstava Hrnečku vař! aneb Jak se vařilo ve Vodňanech, plánovaná od 21. června do 30. září. Pracuje s předměty ze sbírek městského muzea a s panely zapůjčenými ze Šmidingerovy knihovny ve Strakonicích. Před návštěvou je vhodné ověřit, zda výstava stále trvá nebo zda ji nenahradil nový program.
Městské muzeum a galerie Vodňany se zároveň stará o historické, archeologické, přírodovědné, fotografické a výtvarné sbírky, archiv i odbornou knihovnu. Pro zájemce o hlubší poznání města nabízí také badatelské zázemí.
Prakticky před návštěvou
Muzeum najdete na adrese Majerova 153 ve Vodňanech. Podle zveřejněného režimu bývá otevřeno v hlavní sezoně od května do září, obvykle od úterý do neděle dopoledne a odpoledne. Od října do dubna je provoz omezen, proto je dobré aktuální termín ověřit předem. Návštěvu lze spojit s procházkou historickým centrem, městskými hradbami nebo návštěvou galerie na náměstí Svobody. Vodňanské muzeum tak může být příjemnou zastávkou pro každého, kdo chce poznat město nejen podle jeho náměstí, ale také podle vody, která utvářela jeho dějiny.