Na první pohled není Jeskyně Volárka nijak monumentální. Její průlezné prostory měří přibližně 18 metrů a vstupní jáma je hluboká asi tři metry. Přesto patří k pozoruhodným místům na svahu Radhoště. Leží jen zhruba 20 metrů od turistického chodníku, pod sjezdovkou, a její nenápadný vstup může zpestřit výlet po zdejším hřebeni.
Podzemí ukryté nedaleko stezky
Volárka se v podkladech objevuje také pod názvy Volářka nebo Velká Volářka. Jde o malou puklinovou pseudokrasovou jeskyni. Na rozdíl od známých jeskyní vytvořených rozpouštěním vápence nevznikla působením vody v klasickém krasovém prostředí. V Beskydech se podobné dutiny utvářejí především rozvolňováním hornin, pohybem skalních bloků a vrstev pískovcového masivu.
Vstup tvoří kolmá prohlubeň, k níž od turistické trasy vede krátká, méně nápadná vyšlapaná odbočka. Dole se prostor rozděluje. Jedna chodba ústí do malé místnosti, druhá po několika metrech končí závalem. Právě stručnost a přirozený charakter místa jsou důvodem, proč je Volárka vhodnější jako zajímavá zastávka během túry než jako samostatný výletní cíl.
Radegast v krajině pověstí
Radhošť je odedávna spojený s představou pohanského boha Radegasta. Podle známé pověsti měli Cyril a Metoděj zdejší modlu odstranit a pohanští kněží ji následně ukrýt v podzemí hory. Vyprávění patří k místnímu folkloru, nikoli k historicky doloženým událostem.
S Volárkou se pojí ještě konkrétnější legenda. Dutá socha Radegasta měla ukrývat kněze, který z jejího nitra odpovídal lidem přicházejícím s dary. Právě od tohoto volání měl být odvozen název jeskyně. Příběh dodává nenápadné puklině působivou atmosféru, není však důkazem, že se v jeskyni někdy skutečně nacházela socha nebo jiné historické předměty.
Velké podzemní chodby? Spíše tradice než skutečnost
Radhošťský masiv je bohatý na rozsedliny a další pseudokrasové jeskyně. Nejznámější z nich je Cyrilka u Pusteven, označovaná za nejdelší pseudokrasovou jeskyni na Moravě. V minulosti se objevovaly úvahy, že by Volárka mohla být s Cyrილkou podzemně propojena. Obě lokality však dělí přibližně čtyři kilometry a přímé spojení se spolehlivě nepotvrdilo.
Místní vyprávění navíc podzemí často výrazně zvětšovala. Mluvilo se o chodbách vedoucích z Pusteven až na Radhošť nebo dokonce o cestách, jimiž by projel koňský povoz. Takové představy patří k přirozenému světu pověstí, nikoli k ověřenému popisu Volárky. Skutečná jeskyně je krátká, částečně zavalená a její průchodnost může ovlivnit pohyb skalních bloků nebo sesuvy.
Volně přístupná neznamená bezpečná
Volárka nemá upravený vstup, osvětlení ani běžnou prohlídkovou trasu. Do podzemí se vstupuje na vlastní nebezpečí a kolmý přístup vyžaduje odpovídající vybavení i zkušenost. Za vlhka mohou být kameny kluzké a prostor pod vstupní jámou je obtížně přehledný. Není vhodné rozšiřovat vstup, odstraňovat kameny ani se pokoušet pronikat do úzkých či zavalených chodeb.
Nejlépe je vnímat Volárku jako nenápadný bod hřebenové túry v okolí Radhoště, nikoli jako zabezpečenou atrakci pro náhodné návštěvníky. Výlet lze spojit s cestou mezi Radhoštěm, Pustevnami a Rožnovem pod Radhoštěm a s dalšími místy spojenými s místními pověstmi, například se sochou Radegasta nebo kaplí Cyrila a Metoděje. Administrativně je lokalita v registru jeskyní vedena pod Rožnovem pod Radhoštěm ve Zlínském kraji.