Největším exponátem Volarského muzea je dům, ve kterém sídlí. Roubená patrová usedlost v České ulici vznikla roku 1794 a představuje charakteristický typ alpské lidové architektury, jaký se v českém prostředí dochoval právě ve Volarech a blízké osadě Dobrá. Muzeum stojí jen kousek od náměstí a může být dobrým začátkem procházky po starých Volarech.
Dům, který připomíná horské osadníky
Volarské domy se od běžných šumavských staveb liší svou podobou. Široká patrová usedlost soustřeďovala obytné i hospodářské prostory pod jedinou nízkou sedlovou střechou. Výrazným prvkem bývala pavlač ve štítě, často doplněná vyřezávaným zábradlím. Stavby byly přizpůsobené drsnému horskému klimatu i způsobu života zdejších obyvatel.
Tento stavební ráz souvisí s osídlením Volar v 16. století. Do oblasti tehdy přicházeli horští dobytkáři a zemědělci z Tyrolska, Štýrska a širšího bavorského prostoru. Přinášeli s sebou nejen hospodářské zkušenosti, ale také zvyklosti, které se promítly do podoby zdejších domů. Podle výkladu města jsou Volary v České republice jedinečným místem, kde se alpské roubené domy dochovaly v tak výrazném souboru.
Po velkém požáru v roce 1863, při němž ve městě shořelo 59 domů, škola i kostel, se častěji stavělo z kamene. Část tradičního vzhledu však přetrvala. Při procházce lze dochované domy hledat například v ulicích Česká, Budějovická, Soumarská nebo K. V. Raise. Některé jsou soukromé, a je proto třeba respektovat, že nejde o volně přístupné památky.
Od soli k městu na Šumavě
Jedna z expozic připomíná Zlatou stezku, která zásadně ovlivnila vznik i rozvoj Volar. Město vyrostlo jako nocležiště obchodních karavan. Nejvýznamnější větev vedla z bavorského Pasova přes Volary do Prachatic a přepravovala především sůl, ale také další zboží.
V době největšího rozmachu podle údajů kulturně-informačního centra procházelo přes Volary týdně i více než tisíc nákladních koní. Expozice tak nepřibližuje jen dávnou obchodní trasu, ale také každodennost soumarského města – potřebu noclehu, zásobování i kontakt s lidmi přicházejícími z různých oblastí. První písemná zmínka o Volarech pochází z roku 1359. Město získalo městská práva rozhodnutím císaře Františka Josefa I. v roce 1871 a na konci 19. století se stalo také významným železničním uzlem Šumavy.
Fotografie, křížové cesty a tragický konec války
Stálé expozice Volarského muzea nabízejí několik různých pohledů na minulost města. Výstava Staré Volary ve fotografii zachycuje podobu ulic, domů a veřejných míst v době, kdy město vypadalo jinak než dnes. Střípky z historie doplňují hlavní příběhy o předměty a události, které pomáhají skládat obraz zdejšího života. Mezi zajímavosti patří původní hodinový stroj z kostelní věže nebo torza soch z lesní křížové cesty.
Výrazně odlišnou atmosféru má expozice Pochod smrti. Připomíná poslední týdny druhé světové války, kdy přes Volary procházel transport vězeňkyň z koncentračních táborů Ravensbrück a Helmbrechts. Dne 4. května 1945 zde podle údajů města zemřelo 95 židovských žen. Téma není uzavřené pouze v muzejní místnosti. Nad městem se nachází hřbitov obětí pochodu smrti, který vznikl po válce poblíž komunálního hřbitova a historické trasy Zlaté stezky.
Muzeum uvádí také expozici Křížové cesty. Nabídka se může v jednotlivých sezonách rozšiřovat o další výstavy, například o železniční historii nebo působení místního sboru dobrovolných hasičů. Aktuální program proto stojí za ověření před návštěvou.
Prakticky před návštěvou
Volarské muzeum najdete na adrese Česká 71, nedaleko centra. Podle aktuálně dostupných údajů bývá otevřeno v sezoně od května do konce září, od úterý do neděle, s polední přestávkou. Vstupné je spíše symbolické a v pokladně lze získat také turistické materiály a základní informace o Volarech a okolí.
Návštěvu je vhodné spojit s procházkou mezi historickými domy alpského typu a s pietní zastávkou u hřbitova obětí pochodu smrti. Právě toto propojení dává volarskému muzeu zvláštní sílu: v jediné návštěvě se tu potkává stavební dědictví, obchodní historie, proměna horského města i paměť událostí, které nelze zapomenout.