Motorový vůz Slovenská strela dokázal zrychlit na 100 kilometrů v hodině během dvou minut. Za jeho pozoruhodným pohonem stál také vsetínský elektrotechnik Josef Sousedík, muž, jehož život spojil průmyslové podnikání, vynálezy, komunální politiku i protinacistický odboj. Když dnes procházíte Vsetínem, narazíte na jeho stopu v průmyslovém areálu, na zámku, ve škole i v novém dopravním terminálu.
Z malé dílny vyrostla továrna
Josef Sousedík se narodil 18. prosince 1894 ve Vsetíně jako jedno ze sedmi dětí. Vyučil se strojním zámečníkem a elektromontérem u firmy bratří Bubelů. Zkušenosti získal také v Brně, kde před první světovou válkou pracoval ve společnosti Bartelmus-Donát a spol.
Po návratu z války a dobrovolné službě v československé armádě si v roce 1919 otevřel vlastní elektromechanickou dílnu. Začínal v rodném domku v Horním Městě, později se přestěhoval do bývalé Londinovy pily ve vsetínské části Trávníky. Právě zde se z malé živnosti postupně stal Závod na výrobu elektrických strojů pro stejnosměrný proud a následně elektrotechnická továrna Josef Sousedík.
Podnik vyráběl stejnosměrné stroje, synchronní generátory i asynchronní motory. Zaměstnával stovky lidí, podle muzejních údajů přibližně dvě stě. Sousedík přitom nebyl pouze konstruktérem, který své nápady předával jiným. Charakteristické bylo, že je dokázal také prakticky uskutečnit ve vlastní továrně. Jeho první patent byl registrován už v roce 1920. Přesný počet patentů se v různých materiálech liší, jisté však je, že šlo o rozsáhlou a dlouhodobou vynálezeckou činnost.
Od elektromotoru ke Slovenské střele
Nejznámějším technickým počinem spojeným se Sousedíkovým jménem je elektromechanický přenos výkonu. U motorového vozu M 290.002, známého jako Slovenská strela, umožňoval spojit výhody elektrického a mechanického pohonu. Při rozjezdu pracoval elektromotor, po dosažení rychlosti 85 kilometrů v hodině se přenos změnil na mechanický.
Vůz vyrobený v Tatře Kopřivnice v roce 1936 je jediným dochovaným exemplářem svého typu. Po obnově v letech 2019 až 2020 se stal národní kulturní památkou. Samotná Slovenská strela je k vidění v Kopřivnici, její příběh však připomíná i Vsetín. V novém dopravním terminálu byla v roce 2024 představena zavěšená plastika Veroniky Plátkové. Červený model vlaku doplňuje světelné schéma hybridního pohonu a vynálezcova skica.
Sousedík se zabýval také dalšími technickými projekty, mimo jiné návrhem letadla s kolmým startem. U podobných tvrzení je ale namístě opatrnost: nejde o doložený přímý vývojový předstupeň pozdějších letounů, spíše o ukázku šíře jeho technického zájmu a odvážných představ.
Starosta, který proměňoval Vsetín
Technické schopnosti Sousedík uplatnil i ve veřejném životě. Starostou Vsetína byl dvakrát, obvykle se uvádí období 1927 až 1938 s přerušením v letech 1930 a 1931. Za jeho působení město budovalo školy, úřady, poštu, spořitelnu i chudobinec. Přibývaly mosty přes Bečvu, silnice a průmyslové provozy.
Dne 24. června 1928 provázel Vsetínem prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Jeho starostenské působení dobře ukazuje, že Sousedík nebyl uzavřený v dílně a laboratoři. Vnímal technický rozvoj jako součást širší proměny města a jeho každodenního života.
Hospodářské potíže ale zasáhly i jeho podnik. V roce 1934 byla továrna začleněna do koncernu Ringhoffer-Tatra. Sousedík přestal být majitelem, zůstal však jejím ředitelem. Po válce podnik přešel do Moravských elektrotechnických závodů a od roku 1946 nesl označení MEZ Vsetín. Na tuto tradici dnes navazuje společnost TES VSETÍN.
Odboj a poslední prosincový den
Po okupaci se Sousedík zapojil do protinacistického odboje. Nejprve podporoval Obranu národa, později vybudoval vlastní síť. Ta zajišťovala zpravodajství, finanční a materiální pomoc partyzánům a připravovala také ozbrojené povstání ve Vsetíně. Sousedík navázal spojení se skupinou Clay-Eva a předával informace do Londýna.
Za vlastenecký projev k zaměstnancům 28. října 1939 jej gestapo poprvé zatklo 1. prosince téhož roku. Po propuštění následovalo další zatčení 10. července 1940 a věznění v Brně. Naposledy byl Josef Sousedík zatčen 15. prosince 1944. Ještě téhož dne byl při výslechu ve Vsetíně zastřelen, tři dny před svými padesátými narozeninami.
Kde jeho příběh ve Vsetíně hledat
Nejlepší začátek představuje zámek Vsetín, sídlo Muzea regionu Valašsko. Expozice Živá paměť regionu zasazuje Sousedíkův život do dějin města a regionu. Muzeum se věnuje také odboji prostřednictvím vzdělávacího programu Partyzánskou stezkou. Zámecká věž navíc nabízí výhled na Vsetín, jehož průmyslovou tvář Sousedík pomáhal vytvářet.
Jeho jméno nese Střední odborná škola Josefa Sousedíka. Připomíná jej vlastní elektromotor i modely Slovenské strely a jeho elektromobilu; jejich přístupnost je vhodné předem ověřit u školy. Ve městě se nacházejí také pamětní desky včetně připomínky na městském úřadě a v areálu bývalého MEZ.
Po válce byl Sousedík vyznamenán Československým válečným křížem 1939 in memoriam a v roce 2016 obdržel Medaili Za hrdinství. Jeho památka však po roce 1948 na čas ustoupila do pozadí. Dnes se vrací nejen do muzejních expozic, ale i do veřejného prostoru. Za širším výletem lze vyrazit do Rožnova pod Radhoštěm, kde Valašský Slavín připomíná Sousedíka památníkem ve tvaru řezu elektromotorem.