Pískovcové pokličky vypadají, jako by je někdo nasadil na štíhlé skalní sloupky. Ve skutečnosti jde o výsledek dlouhodobého zvětrávání, při němž tvrdší železité pískovce a slepence nahoře chrání měkčí materiál pod nimi. Nejvýraznější útvary se nacházejí nad Kokořínským dolem u vyústění rokle Močidla a patří k nejznámějším místům v okolí Mšena.
Výlet, který spojí Mšenské pokličky s hradem Kokořín, měří podle zvolené varianty přibližně 13,5 kilometru. Začíná ve Mšeně, pokračuje členitým terénem Cinibulkovy stezky a končí u romantického hradu nad Kokořínským dolem. Trasa je vhodná hlavně pro zdatnější pěší turisty, kteří si chtějí během jednoho dne užít přírodu i památku.
Z Mšena na Cinibulkovu stezku
Mšeno je přirozeným výchozím bodem. Samotné město má příjemnou historickou atmosféru, ale hlavní zážitek začíná za jeho okrajem, kde se cesta noří do pískovcové krajiny. Cinibulkova stezka provádí návštěvníky skalními roklemi, kolem voštin a dalších tvarů vzniklých zvětráváním. Nejde o jednotvárnou lesní procházku – terén se mění, cesta stoupá a klesá a místy vede mezi výraznými skalními stěnami.
Součástí trasy je také skalní bludiště a Průsečná skála. Právě tady je dobře vidět, jak voda postupně rozčleňuje pískovec do věží, dutin a úzkých průchodů. V okolí se objevují i méně vyvinuté, takzvané zárodečné tvary pokliček. Kdo má dost času, může si všimnout, že zdejší skalní útvary nejsou jednotlivými kuriozitami, ale součástí širšího geologického příběhu Kokořínska.
Pokličky jako přírodní sochy
Po absolvování lesních úseků a roklí přichází nejfotogeničtější část výletu. Mšenské, někdy také Kokořínské pokličky, stojí nad Kokořínským dolem a jejich tvary vyniknou nejlépe z vyhlídkového místa u turistické cesty. Název se v materiálech může lišit, jde však o tutéž známou skupinu útvarů u Mšena.
Pokličky nejsou jen efektní kulisou pro fotografii. Ukazují princip selektivního zvětrávání: různé vrstvy horniny odolávají působení vody a dalších přírodních sil rozdílně. Horní tvrdší vrstva proto zůstává širší, zatímco měkčí pískovec pod ní se postupně obrušuje. V okolí lze najít i další podobné tvary, například Jestřebické pokličky západně od Vojtěchova.
Od skal k hradu Kokořín
Od pokliček vede výlet směrem ke Kokořínskému dolu a dále k hradu Kokořín. Hrad stojí na pískovcovém ostrohu a s okolní krajinou vytváří jeden z nejpůsobivějších obrazů Mělnicka. Jeho romantická podoba není pouze pozůstatkem středověku. Po třicetileté válce patřil mezi takzvané prokleté hrady, které se nesměly opravovat, a postupně chátral. Dnešní vzhled získal především díky obnově na přelomu 19. a 20. století.
Návštěvu hradu je dobré naplánovat podle aktuální otevírací doby. Prohlídka obvykle zahrnuje hradní prostory a podle zvoleného okruhu také vyhlídkovou věž. Provozní režim, vstupné i možnost návštěvy v konkrétní den se mohou měnit, proto je vhodné ověřit je před cestou. Po prohlídce lze pokračovat Kokořínským dolem a podle sil a času se vrátit do Mšena.
Co si pohlídat před cestou
Celá oblast leží v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj. Pokličky patří k nejnavštěvovanějším místům chráněné krajiny, a právě proto je důležité zůstávat na značených cestách, nevstupovat do citlivých míst a na skály ani neodnášet jejich části. Křehký pískovec může poškodit i zdánlivě nevinné lezení mimo vyznačené trasy.
Trasa může být po dešti kluzká, zejména na pískovcových schodech, v roklích a lesních úsecích. Pevná obuv je proto základ. Občerstvení navíc není po celé trase pravidelně dostupné, takže vlastní voda a svačina jsou prakticky nutností. Některé studánky nemusí mít pitnou vodu.
Do Mšena lze vyrazit i bez auta, například vlakem přes Mělník, vždy je však třeba ověřit aktuální jízdní řády a návaznosti. Ať už zvolíte dopravu jakkoli, výlet odmění pestrou kombinací: nejprve městská atmosféra Mšena, potom pískovcové bludiště a pokličky a nakonec hrad, který stojí vysoko nad krajinou jako její přirozené zakončení.