Jen málokterá venkovská památka v okolí Litoměřic působí v krajině tak výrazně jako kostel Nejsvětější Trojice v Zahořanech. Stojí na návrší nad obcí a jeho siluetu doplňuje samostatná zděná zvonice s cibulovitou bání. Společně s hřbitovem, ohradní zdí a kaplí tvoří areál, který stojí za pozornost nejen milovníků architektury, ale i návštěvníků vyhledávajících klidná místa s příběhem.
Stavba z doby po třicetileté válce
Kostel vznikl v letech 1653 až 1657, tedy v období, kdy se krajina i společnost po třicetileté válce postupně obnovovaly. Jeho stavbu objednal tehdejší majitel zahořanského panství, císařský podmaršálek Jan de la Crone. Autorem byl patrně litoměřický architekt italského původu Bernardo Spineta, u něhož se však prameny vyjadřují s určitou opatrností.
Jednolodní raně barokní stavba má odsazený trojboký závěr, mělký rizalit a výrazný volutový štít v hlavním průčelí. Už samotné umístění na návrší jí dodává reprezentativní charakter. Kostel není ukrytý uprostřed zástavby, ale působí jako orientační bod viditelný z širšího okolí Litoměřicka.
Zvonice stojí samostatně
Jedním z nejzajímavějších prvků areálu je zvonice oddělená od kostelní lodi. Jde o samostatnou čtyřbokou zděnou věž zakončenou cibulovitou bání. Neobvyklé řešení upoutá už při pohledu zvenčí a zároveň připomíná, že kostelní areál nevytváří jediná stavba, ale několik historicky propojených objektů.
Součástí hřbitova je také pětiboká kaple, patrně zasvěcená Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Starší náhrobky připomínají původní německé obyvatele Zahořan a dodávají místu osobitou atmosféru. Prohlídka exteriéru tak může být stejně zajímavá jako návštěva samotného kostela.
Uvnitř čeká cenná výzdoba
Interiér ukrývá valenou lunetovou klenbu s freskovou malbou a štukovou ornamentikou. Dochované vybavení dokládá, že kostel nebyl pouze skromným venkovským svatostánkem. Hlavní oltář z umělého mramoru pochází z roku 1766 a vytvořil jej litoměřický mramorář Martin Hennevogel. Čtyři boční oltáře jsou patrně dílem M. Tollingera.
Pozornost si zaslouží také varhany z roku 1711, připisované D. Kornhauserovi ze Sokolova, a pozdně barokní kazatelna z roku 1772. Právě tyto detaily ukazují, jak bohatý může být interiér stavby, která zvenčí působí poměrně komorně.
Památka, která potřebovala pomoc
Osud kostela však nebyl bez problémů. Už v 19. století se na zdivu a klenbě objevily trhliny a stavba musela být zajišťována železnými táhly. Potíže se nevyhnuly ani zvonici. Přestože byla v závěru 20. století obnovena střecha, kostel zůstával dlouho nevyužívaný a bez celkové opravy.
Statický průzkum z roku 2013 upozornil mimo jiné na závadu v krovu. Ta přispívala k vychylování zdiva a rozevírání prasklin. Vznikla proto veřejná sbírka Zahořanský kohout a do záchrany se zapojil také spolek Pro Zahořany spolu s obcí Křešice. Opravy krovů, zvonice, odvodnění základů a sanace zdiva postupně vedly ke stabilizaci objektu. Podle obecních informací byl kostel v roce 2022 připraven na zpřístupnění při veřejné pouti.
Kohout jako symbol záchrany
Název sbírky odkazuje na místní pověst. Podle tradovaného vyprávění měl kohout upozornit Jana de la Crone na noční útok Švédů. Jde o folklorní motiv, nikoli o doloženou historickou událost, v současnosti však pomáhá spojovat minulost kostela s úsilím o jeho záchranu.
Kostel Nejsvětější Trojice je kulturní památkou České republiky a je evidován pod číslem ÚSKP 42561/5-2465. Běžně nebývá otevřen jako pravidelná turistická atrakce. Zpřístupnění se může konat při poutích, koncertech nebo v rámci Noci kostelů, proto je vhodné aktuální možnosti návštěvy předem ověřit u obce Křešice, spolku Pro Zahořany nebo zahořanské farnosti. Samotný areál se nachází v Zahořanech na parcele č. st. 131 a nabízí působivý pohled na historickou stavbu i krajinu nad Labem.