Na západní straně Komenského náměstí v Zásmukách stojí areál, v němž se během staletí překryly gotické, renesanční, manýristické i raně barokní vrstvy. Zámek vznikl postupnou proměnou středověké tvrze a jeho dnešní podoba tak vypráví nejen o šlechtickém vkusu, ale také o dramatickém osudu památky ve 20. století.
Od tvrze k renesančnímu sídlu
Nejstarší stavební jádro souvisí se středověkou tvrzí, která bývá spojována s rodem Zásmuckých. Významný obrat nastal v 16. století, kdy Zásmuky získal Adam z Říčan. Tvrz nechal přestavět na renesanční zámek; městské materiály uvádějí v této souvislosti také rok 1546.
Rozhodující proměna přišla po třicetileté válce. Zásmuky od roku 1637 vlastnili Šternberkové a Oldřich Adolf Vratislav ze Šternberka zahájil rozsáhlou přestavbu. Kolem roku 1660 dostal zámek raně barokní charakter a vzniklo také jižní služebnické křídlo s kuchyní. Areál přitom nebyl izolovanou hlavní budovou. Tvořilo jej předzámčí, správní a hospodářské objekty i mohutná průjezdní věž.
Věž, která střeží vstup do areálu
Předzámčí má renesanční původ, po roce 1653 však bylo nově uspořádáno. Průjezdní neboli branná věž byla kolem roku 1660 zvýšena. Zaujme její stanová střecha s balustrádou, řešení, které je podle města v českých zemích ojedinělé.
Právě v této věži vznikla od roku 1999 výstavní síň, která měla sloužit také koncertům nebo svatebním obřadům. Její současný provoz však není z dostupných informací jistý. Zámek je navíc nutné vnímat jako živou, postupně obnovovanou památku, nikoli jako běžně fungující návštěvnický objekt.
Park s grottou a stopou barokní reprezentace
K zámku patřil také promyšlený krajinářský celek. Na místě původního opevnění a příkopu směrem k náměstí vznikl francouzský park s jezírkem, kašnou a grottou. Širší kompozici doplňovala obora s bažantnicí a jelení loukou.
Grotta představuje umělou jeskyni, označovanou také jako sala terrena. Takový zahradní pavilon nebyl pouhou dekorací: sloužil k odpočinku, reprezentaci a efektnímu propojení stavby s parkem. Její vznik se pravděpodobně váže k závěru vlády Oldřicha Adolfa Vratislava ze Šternberka, přibližně na přelomu 17. a 18. století. Přesné písemné doklady o jejím založení však zatím známé nejsou a autorství některých barokních úprav nelze bezpečně připsat jedinému umělci.
Vojenské sklady, požár a dlouhá obnova
Šternberkové drželi Zásmuky až do znárodnění v roce 1948, s výjimkou období nacistické vnucené správy za druhé světové války. Podle regionálních historických údajů byl tehdy v zámku uložen také archiv zbraní SS. Po válce přišel ještě tvrdší zásah: areál převzalo ministerstvo národní obrany a od roku 1959 sloužil jako sklad vojenského útvaru. Nevhodné využití poškodilo interiéry i vnější části památky a mobiliář byl po znárodnění rozprodán nebo rozkraden.
Tragickým bodem se stal 2. srpen 1982, kdy zámek vyhořel. Nejvíce byla zasažena severovýchodní část objektu. Příčina požáru podle města nikdy nebyla zveřejněna.
Po restituci 31. října 1992 začala záchrana, která se soustředila na zastřešení požárem poškozené věže, statické zajištění hlavní budovy, nové krovy, střechy a okna. Později přišly na řadu také vnitřní prostory, fasády a branná věž. Obnova pokračuje postupně a její výsledky jsou důležité nejen pro samotný zámek, ale i pro charakter celého historického centra Zásmuk.
Co je možné navštívit dnes
Zámek je kulturní památkou evidovanou Národním památkovým ústavem. Aktuální informace města nyní uvádějí, že zámek i zahrada jsou pro veřejnost uzavřeny. Starší turistické texty přitom park popisovaly jako volně přístupný a zmiňovaly letní návštěvy výstavních prostor ve věži. Režim se tedy mohl změnit a před cestou je vhodné ověřit možnosti vstupu u města nebo správce areálu.
I bez prohlídky interiérů lze Zásmuky poznávat jako město s výraznou šternberskou stopou. V bezprostředním okolí se nachází bývalý františkánský klášter s kostelem sv. Františka z Assisi a na širší historii místa navazuje naučná stezka Zásmucká Bažantnice. Zámek na adrese Komenského náměstí 1 tak zůstává důležitým bodem, od něhož se dá číst příběh města, jeho šlechty i památkové obnovy.