Obraz Zašovské Panny Marie přitahoval poutníky dávno předtím, než pro něj v obci vyrostl dnešní barokní kostel. Jeho cesta do Zašové není doložena a odborníci datují malbu přibližně do poloviny 15. století. Právě spojení starobylého obrazu, poutní tradice a místní pověsti dává návštěvě kostela Navštívení Panny Marie zvláštní rozměr.
Kostel vyrostl pro rostoucí počet poutníků
Než se začalo stavět, stával na místě starší dřevěný kostelík svaté Anny. Poutníků však přibývalo a dosavadní prostor jim podle místních a muzejních přehledů přestával stačit. Základní kámen nového chrámu položili 14. srpna 1714. Kostel byl dokončen a požehnán 15. července 1725, na biskupskou konsekraci si ale počkal až do roku 1742.
Do nového kostela tehdy přenesli také uctívaný obraz. Chrám zaujme dvouvěžovým průčelím a patří k výrazným barokním památkám Zašové. Jeho stavitelem byl podle Muzea regionu Valašsko Jiří Kocourek; jméno architekta známo není. Poutní místo tak není jen připomínkou jedné stavby, ale i proměny obce, kterou po staletí navštěvovali lidé z okolí.
Obraz ze středověku, jehož příběh neznáme
Zašovská Panna Marie je malba temperou na dřevěné desce o rozměrech 122 × 66 centimetrů. Její vznik se odhaduje přibližně na rok 1450, přesnější datování ani původ však doložené nejsou. Neví se ani, kdo ji vytvořil nebo jak se dostala do Zašové.
Obraz během staletí prošel několika zásahy. Pravděpodobně kolem roku 1726 byl upraven v souvislosti s novým rámem. Po požáru kostela v 19. století následovalo přemalování a v letech 1955 až 1956 restaurování. Farní přehled uvádí, že originál se na hlavní oltář vrátil v roce 1957; později byl znovu restaurován a vznikla také kopie. Která podoba je právě vystavena na konkrétním místě, je proto dobré ověřit před návštěvou u farnosti.
Rytíř, šňůra a pramen Stračka
Neznámý původ obrazu doplňuje pověst o rytíři, který se v lese ocitl v nebezpečí. Podle tradovaného vyprávění mu Panna Marie podala šňůru a pomohla mu uniknout. Příběh se pojí s neobvyklým motivem Madony a jednotlivé verze se liší. Historické prameny však vznik poutního místa nepotvrzují, proto je třeba vnímat vyprávění jako místní tradici, nikoli jako doloženou událost.
S pověstí se spojuje také Stračka, menší poutní místo s pramenem přibližně kilometr od kostela. Výlet k ní může návštěvu Zašové přirozeně rozšířit: vedle barokního chrámu nabídne i klidnější zastavení v krajině, s níž je místní příběh spjatý.
Trinitáři a další pozoruhodnost v kostele
Nedaleko kostela vznikl klášter trinitářů. Řád se věnoval mimo jiné vykupování zajatců. Zakládací listina kláštera pochází z roku 1722, císařské svolení přišlo o dva roky později a první mniši dorazili do Zašové v roce 1725. Klášter zanikl za josefínských reforem v roce 1783. Jeho příběh tak připomíná, že poutní místo kdysi tvořilo širší duchovní zázemí, nejen samotný kostel.
Při návštěvě stojí za pozornost také nadživotní dřevořezba Ukřižovaného Krista. Její vznik odborníci odhadují přibližně na rok 1520, autor ani okolnosti, za nichž se socha dostala do Zašové, známy nejsou. Obec uvádí sezonní turistické prohlídky s průvodcem, jejichž termíny se mohou měnit; před cestou je proto vhodné ověřit aktuální možnosti. Kostel, někdejší klášterní areál a Stračka společně nabízejí nenápadný, ale vrstevnatý výlet za uměním, historií i místními pověstmi.