Na první pohled zaujme siluetou, při bližším pohledu odhalí promyšlený svět symbolů. Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou vznikl podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichela v letech 1719 až 1727. Architekt v něm spojil barokní dynamiku s odkazy ke gotice a vytvořil stavbu, která nemá v českém prostředí snadnou obdobu.
Výjimečnost kostela ocenilo také UNESCO. Na Seznam světového dědictví byl areál zapsán v roce 1994 jako mimořádný příklad architektury ilustrující významnou etapu evropských dějin. Zároveň jde o jedno z nejoriginálnějších Santiniho děl – a při návštěvě je zřejmé proč.
Stavba, která má tvar hvězdy
Základem areálu je centrálně řešený kostel obklopený kruhovým ambitem s kaplemi a branami. Celá kompozice vychází z hvězdicového půdorysu a vede návštěvníka k vnímání stavby jako jednotného symbolického celku, nikoli jen jako samostatné lodi a okolních staveb.
Významnou roli zde hraje číslo pět. Připomíná pět hvězd v aureole svatého Jana Nepomuckého i pět ctností, které jsou se světcem spojovány. Pět nese půdorys, členění areálu i řada architektonických detailů. V interiéru tento motiv připomíná také hlavní oltář spolu se čtyřmi bočními oltáři. Santini navrhl jejich podobu i celkové uspořádání; boční oltáře jsou zasvěceny čtyřem evangelistům.
Gotické ozvěny v barokním celku
Santini nebyl architektem, který by gotické prvky pouze napodoboval. Dokázal je začlenit do nového, barokního konceptu a využít jejich vertikalitu, geometrickou logiku i duchovní působivost. Kostel na Zelené hoře proto působí současně starobylým i neobvykle moderním dojmem. Jeho prostor není založený jen na bohaté výzdobě, ale především na proporcích, světle, opakování tvarů a promyšleném pohybu návštěvníka.
Hlavní oltář představuje oslavu svatého Jana Nepomuckého v nebi. Interiér si přitom zachoval řadu původních prvků, takže lze sledovat nejen architektovu koncepci, ale také způsob, jakým byla stavba od počátku zamýšlena jako poutní místo.
Od Černého lesa k dominantě Žďáru
Pahorek, na němž kostel stojí, býval součástí Černého lesa. V souvislosti s výstavbou byl odlesněn a získal nové jméno – Zelená hora. Kostel se tím otevřel okolní krajině a stal se její výraznou dominantou. Na počátku 21. století byla Zelená hora znovu částečně odlesněna, aby se působení stavby v krajině posílilo.
Právě spojení architektury s místem je jedním z důvodů, proč návštěva nepůsobí jako prohlídka izolované památky. Od západní vstupní brány se prochází někdejším poutnickým polem a teprve poté se vstupuje do kostela. Kruhový ambit přitom areál uzavírá a zároveň vytváří prostor pro zastavení, rozjímání i slavnostní poutní provoz.
Po požáru i po staletích stále živé místo
Historie areálu nebyla bez problémů. V roce 1784 kostel poškodil požár. Část střechy a fasády se obnovovala v následujících desetiletích, přesto však základní podoba kostela a ambitu zůstala zachována. Dnešní návštěvník tak stále vnímá původní Santiniho kompozici, i když památka prošla proměnami a opravami.
Zelená hora není pouze cenným architektonickým dílem. Dodnes slouží jako poutní a liturgický areál, kde se konají bohoslužby, modlitba růžence i další duchovní programy. Některé večerní či noční komentované prohlídky propojují dějiny stavby s atmosférou místa.
Interiér je možné navštívit v rámci komentovaných prohlídek, jejichž režim se v průběhu roku mění a může být ovlivněn bohoslužbami nebo dalšími akcemi. V letní sezoně bývá k dispozici také rozšířený okruh do prvního a druhého patra kostela. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální návštěvní dobu a nabídku prohlídek. Vnější areál ambitu mívá vlastní režim a v celém prostoru platí zákaz vstupu se psy.
Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého najdete v ulici Sychrova ve Žďáru nad Sázavou. Pro poznávání českých památek nabízí mimořádně silný zážitek: na jednom místě se tu setkává geometrie, symbolika, duchovní tradice i krajina, která byla kvůli kostelu sama proměněna.