Na první pohled nemusí zřícenina hradu Žerotice působit jako velká romantická hradní dominanta. Její význam však spočívá v příběhu, který se v dochovaných zdech vrství po několik staletí. Na jižním okraji obce Žerotice se tu připomíná vývoj od menší středověké tvrze přes hrad až po renesanční zámek. Z někdejšího vrchnostenského sídla dnes zůstalo torzo, které nabízí klidné zastavení v krajině nedaleko Znojma.
Od tvrze k hradu
Žerotice i místní hrádek se v písemných pramenech objevují už roku 1259. Tehdy je jako držitel uváděn Cuzkraj ze Žerotic. Samotná tvrz je výslovně doložena později, v roce 1358, kdy ji Adam ze Žerotic prodal Benešovi z Weitmile.
Právě Beneš z Weitmile původní sídlo výrazně rozšířil. Tvrz se postupně proměnila v hrad a rod z Weitmile držel Žerotice až do roku 1512. Proměna nebyla jen otázkou názvu. Rozsáhlejší stavba se stala důležitějším sídlem a její podoba se v dalších desetiletích dále měnila.
Renesanční zámek a válečný zlom
V 16. století se Žerotice dostaly do další stavební etapy. Od roku 1512 se objekt v pramenech označuje také jako zámek a na jeho úpravách se podíleli zejména Zástřizlové a Březničtí z Náchoda. Středověké sídlo tak získávalo renesanční podobu, která odpovídala proměněným nárokům šlechty na bydlení i reprezentaci.
Rozhodující ránu přinesla třicetiletá válka. Roku 1643 Žerotice dobyla a vypálila švédská vojska. Pozdější barokní úpravy už nedokázaly vrátit sídlu jeho původní význam. Majitelé nakonec přesunuli své sídlo na nedaleký zámek v Želeticích. Po spojení panství začal žerotický areál postupně ztrácet na důležitosti a chátrat.
Co se z hradu dochovalo
Dnešní návštěvník tu neuvidí kompletní hradní areál, ale několik pozůstatků stále připomíná jeho někdejší rozsah. Dochovalo se obvodové zdivo hradního paláce, zbytek hranolové věže a opěrné pilíře hradeb. Pozornost si zaslouží také renesančně zaklenutá prostora, která ukazuje, že areál nebyl pouze strohou vojenskou stavbou. Součástí pozůstatků je rovněž část, respektive obezděný příkop.
Historii zříceniny poznamenalo i pozdější rozebírání. Od roku 1938 byla část areálu postupně snášena a stavební materiál se využil mimo jiné při stavbě silnice do Želetic. V roce 1988 se navíc zřítily dvě zdi hranolové věže v severozápadní části. Památka je dnes chráněna jako kulturní památka a od roku 1998 se nachází v soukromém vlastnictví. Podle staršího obecního záznamu měl nový majitel připravovat postupnou rekonstrukci, její současný rozsah však není z dostupných informací jistý.
Tip na výlet, který vyžaduje ohleduplnost
Zřícenina stojí na jižním okraji Žerotic a může být zajímavou krátkou zastávkou při poznávání Znojemska. Vynikne především v kombinaci s procházkou obcí, okolím Želetic nebo s výletem do zdejší vinařské krajiny. Nejde o areál, kde by návštěvník strávil několik hodin prohlídkou vybavených interiérů. Přitažlivost místa spočívá spíše v pozorování dochovaných zdí a v představě, jak se na jednom místě vystřídaly různé podoby šlechtického sídla.
Podle regionálních turistických informací je objekt oplocený a veřejnosti nebývá běžně přístupný. Dostupné údaje o režimu návštěvy se však rozcházejí, proto je vhodné před cestou ověřit aktuální možnost vstupu u obce nebo vlastníka. Bezpečné je počítat především s prohlídkou vnějších pozůstatků a respektovat oplocení i soukromý charakter areálu.
Žerotice tak nejsou cílem pro ty, kdo hledají monumentální hrad s rozsáhlou expozicí. Nabízejí ale něco jiného: nenápadné místo, na němž lze během krátké zastávky sledovat dlouhou proměnu českého šlechtického sídla — od tvrze přes hrad a renesanční zámek až po dnešní zříceninu.