Žíšovská tvrz patří k památkám, které na první pohled nemusí naplnit představu mohutného středověkého sídla. Její pozůstatky jsou dnes začleněné do usedlostí čp. 18 a 19 ve východní části vsi Žíšov, nad místním rybníkem. Přesto právě její proměnlivý osud dobře ukazuje, jak se drobná šlechtická sídla v průběhu staletí přizpůsobovala novým vlastníkům i potřebám doby.
Od zemanských dvorů ke středověké tvrzi
První písemná zmínka spojovaná se Žíšovem a zdejší tvrzí pochází z roku 1318. Tehdy se v pramenech objevuje Protivoj z Žíšova a Chmeliště. Ve 14. a 15. století se pak připomínají další držitelé místního panství. Kolem roku 1400 zde žili bratři Václav a Prokop ze Žíšova, přičemž každý měl vlastní dvůr a jeden z nich byl spojen přímo s tvrzí.
Žíšov tak nebyl pouze vesnicí podřízenou většímu panství, ale také sídlem drobné šlechty. Poslední zemané ze Žíšova, Václav a Rudolf, podle dostupných historických údajů zemřeli bez potomků roku 1456. Tím se otevřela cesta k dalším majetkovým změnám, které nakonec původní šlechtický charakter tvrze výrazně proměnily.
Renesanční úpravy a noví majitelé
V průběhu 16. století patřil Žíšov zemanům z Údimě. Za jejich držby prošla původně gotická tvrz renesanční přestavbou. Přesné datum této úpravy není v dostupných podkladech jisté, bezpečně ji lze zařadit právě do 16. století. Renesanční zásah připomíná dobu, kdy se i menší feudální sídla přizpůsobovala novému vkusu a nárokům na pohodlnější bydlení.
Roku 1601 prodala Anna Amalie z Údimě Žíšov Jindřichovi Něnkovskému z Medonos. Po její smrti přešel statek na Heralta Václava Libštejnského z Kolovrat. Právě jeho rozhodnutí mělo pro další vývoj tvrze zásadní význam: 19. února 1628 daroval celý žíšovský statek kutnohorské jezuitské koleji.
Jezuitská rezidence nad rybníkem
Jezuité Žíšov spojili se svým statkem v Křeseticích. Bývalou tvrz po úpravách využívali jako letní sídlo či rezidenci. Stavba tak získala novou funkci. Už nesloužila především jako centrum samostatného drobného panství, ale stala se součástí rozsáhlejšího hospodářského a správního zázemí jezuitské koleje.
Tato etapa skončila po zrušení jezuitského řádu v roce 1773. Žíšov následně přešel na náboženský, respektive studijní fond. V roce 1785 byl zdejší dvůr rozdělen a bývalá tvrz se změnila ve dvě poddanské usedlosti. Tím se její původní podoba i význam začaly postupně ztrácet v běžném provozu hospodářského areálu.
Od hospodářského dvora k památce
Hospodářské využití pokračovalo až do první poloviny 20. století. Podle regionálních památkových údajů sloužila bývalá tvrz jako hospodářská usedlost do počátku 50. let. Poté zde byly kanceláře zemědělského družstva a od roku 1970 zůstal objekt prázdný. V průběhu 70. let prošel částečnou opravou a později v něm vznikla kulturní místnost; toto využití se uvádí také pro období kolem 80. let.
Od roku 2005 měla probíhat postupná rekonstrukce. Dnešní podoba však už nedovoluje snadno rozeznat původní tvrz jako samostatný historický objekt. Areál je rozdělen mezi dvě popisná čísla a pozdější stavební úpravy původní architektonický ráz výrazně setřely. Hodnota místa proto spočívá nejen v dochovaných stavebních stopách, ale také v historické kontinuitě prostoru.
Co uvidí návštěvník dnes
Žíšovská tvrz je vedena jako nemovitá kulturní památka a zároveň jako významná archeologická lokalita typu tvrz, zaniklý areál. Tvrziště představuje mírná vyvýšenina v prostoru dnešních usedlostí čp. 18 a 19. Archeologické stopy tak mohou připomínat původní sídlo i tam, kde jeho někdejší podobu už na povrchu téměř nelze číst.
Areál je soukromý a běžně nepřístupný veřejnosti. Při procházce Žíšovem lze místo hledat přibližně 150 metrů od kostela svatého Mikuláše, nad rybníkem, ovšem pouze z veřejně přístupných míst. Na pozemky usedlostí není možné vstupovat bez svolení vlastníků. Návštěva tak není klasickou prohlídkou tvrze, ale spíše nenápadným setkáním s místem, jehož dějiny se ukrývají pod vrstvami pozdějšího hospodářského využití.