Stavby, které se vrátily do rodného města
Eva Jiřičná patří k nejvýraznějším českým architektům současnosti a ke Zlínu má osobní vztah. Právě zde se narodila a právě v centru města zanechala jednu ze svých nejvýraznějších stop. Univerzitní a Kongresové centrum není jedinou její zlínskou realizací, představuje však mimořádně působivý celek, v němž se potkává vzdělávání, kultura i veřejný život.
Komplex vznikl na místě bývalých Masarykových škol. Tvoří jej Univerzitní centrum, samostatná budova Kongresového centra, restaurace a podzemní parkoviště. Na návrhu spolupracoval s Evou Jiřičnou Petr Vágner a ateliér AI Design. Dohoda města Zlína a Univerzity Tomáše Bati o společném projektu byla uzavřena v roce 2003, základní kámen byl položen 26. června 2006 a Kongresové centrum se otevřelo 1. ledna 2011.
Moderní architektura, která respektuje starší půdorys
Na první pohled zaujmou především dvě elipsovité budovy. Jejich tvar ale není samoúčelný. Architektonické řešení zachovává původní urbanistické rozložení areálu škol ve tvaru písmene Ypsilon a osy nových staveb na něj navazují. Mezi částmi Univerzitního centra vzniklo atrium, které přivádí denní světlo do interiéru a zároveň vytváří přirozený prostor mezi jednotlivými funkcemi.
Univerzitní centrum, označované jako budova U13, slouží jako sídlo rektorátu a Knihovny UTB. Kongresové centrum má výrazně veřejnější charakter. Je domovem Filharmonie Bohuslava Martinů, ale také místem pro konference, festivaly, slavnostní setkání, vzdělávací programy nebo společenské akce. Díky tomu nejde o stavbu, která by po skončení pracovního dne utichla.
Střecha inspirovaná drobnou řasou
Nejpozoruhodnější částí Kongresového centra je atypická ocelová střecha. Její konstrukce měří přibližně 60 metrů a váží kolem 90 tun. Tvoří ji centrální páteř a 32 prostorových trojúhelníkových vazníků, jejichž strukturu zvýrazňuje hliníkový tahokov.
Inspirací se stala rozsivka, jednobuněčná řasa s křemičitou schránkou. Při pohledu shora mají střešní nosníky připomínat její středové žíly a žebrování. Název tohoto přírodního motivu se někdy používá i pro samotnou střešní konstrukci. Je to dobrý příklad toho, jak může technicky náročný prvek získat poetický a snadno zapamatovatelný výraz.
Dalším charakteristickým materiálem jsou skleněné tvárnice. Objevují se na plášti i ve vnitřních prostorách a po setmění se mění ve světelný prvek. Osvětlená budova se tak stala jedním z nových vizuálních orientačních bodů centra Zlína. Ve městě známém baťovskou funkcionalistickou architekturou působí high-tech stavba jako zřetelný, ale promyšlený kontrast.
Sál, který nese jméno architektky
Kongresové centrum získalo za své řešení několik ocenění. V soutěži Stavba roku Zlínského kraje 2010 obdrželo hlavní cenu v kategorii staveb občanské vybavenosti, uspělo také v soutěži Fasáda roku a později se dostalo mezi pět nejlepších staveb či interiérů své kategorie na festivalu Inside World Festival of Interiors v Barceloně. Ocenění ČKAIT se týkalo mimo jiné ocelové konstrukce střechy, skleněného pláště a restaurace.
V březnu 2024 město pojmenovalo sály v Kongresovém centru. Velký koncertní sál dnes nese jméno Evy Jiřičné, malý sál připomíná bývalou primátorku Irenu Ondrovou. Sál Evy Jiřičné nabízí v koncertním uspořádání až 881 míst a jeho využití zdaleka nekončí u klasické hudby. Konají se zde také konference, sympozia, ceremoniály, plesy nebo módní přehlídky.
Jak centrum navštívit
Nejlepší způsob, jak si stavbu prohlédnout zevnitř, představuje návštěva některé z veřejných akcí. Program Kongresového centra se průběžně mění a zahrnuje koncerty Filharmonie Bohuslava Martinů i další kulturní a společenské události. Stálá turistická prohlídka podle dostupných informací není zavedena, k dispozici jsou však virtuální prohlídky foyerů, sálů, přízemí i garáží.
Kongresové centrum najdete na náměstí T. G. Masaryka v centru Zlína. Přístup do jeho prostor je podle provozovatele bezbariérový. Pod budovou se nachází třípodlažní parkoviště; projektová dokumentace uvádí 92 míst, zatímco aktuální provozní informace hovoří o 90 stáních včetně míst pro držitele průkazu ZTP. Univerzitní centrum zůstává aktivním objektem univerzity, a proto nemusí být celý jeho interiér volně přístupný turistům.
Univerzitní a Kongresové centrum stojí za návštěvu nejen kvůli jménu slavné architektky. Na jednom místě ukazuje, jak může nová stavba navázat na starší městskou strukturu, přinést technicky odvážné řešení a současně sloužit každodennímu životu města.