Boží muka

Na severním okraji původního jádra Žítče, při cestě mezi starou a novou částí vsi, stojí kamenná boží muka z přelomu 16. a 17. století. Drobná sakrální stavba je renesanční, její tvarosloví však připomíná pozdně středověké pranýře. Tělo památky je sestavené z opracovaných kamenných kvádrů a má osmiúhelníkový půdorys, který se v horní části mění na čtvercový. Nad ním vystupuje šikmá římsa s krycí deskou a kaplice z tesaných desek. Ta vytváří hlubokou niku, určenou pro umístění náboženského obrazu či plastiky. Celek završuje komolá jehlancová stříška, od kaplice oddělená další šikmou římsou; původní křížek na jejím vrcholu se nedochoval. Boží muka jsou cenným dokladem lidové zbožnosti i kamenického řemesla v regionu na přelomu 16. a 17. století. Zároveň tvoří výrazný prvek původní zástavby i okolní krajiny.