Areál bývalého vodního mlýna

Areál bývalého vodního mlýna v Jaroslavicích je pozoruhodnou stavební srostlicí několika vývojových etap. Starší mlýn s barokním jádrem a klasicistním výrazem doplnil ve druhé polovině 19. století rozsáhlý průmyslový velkomlýn. Jeho dnešní podoba vychází z přestavby po požáru v roce 1898 a nese znaky pozdně historizující architektury. Součástí areálu je také bývalá parní kotelna, sýpka, obytné budovy a ohradní zeď s branou. Výrazným prvkem je pevnostně působící průčelí nového mlýna, na které navazuje robustní sýpka s nárožním kvádrováním. Obytný dům mlynáře si uchoval starší klasicistní charakter; k mladší stavební fázi patří vilový přístavek se zahradním portikem a balkonem s raně modernistickými kruhovými otvory. Historie mlýna sahá do středověku, původní zařízení však po 16. století zaniklo. Nový velký mlýn byl vybudován na konci 17. století a postupně rozšiřován. Za mlynáře Vinzenze Handlingera prošel zásadní modernizací: roku 1857 byl rozšířen a v následujícím desetiletí získal parní pohon. Stal se tak jedním z významných průmyslových podniků na Znojemsku. Areál je součástí historické soustavy náhonů a rybníků v blízkosti jaroslavického zámku.