Bývalý renesanční velkomlýn s klášterní rezidencí

Bývalý velkomlýn s klášterní rezidencí stojí na jihozápadním okraji Tasovic u náhonu řeky Dyje. Rozsáhlý trojkřídlý areál kolem dvouúrovňového dvora spojuje výrobní, obytné i hospodářské prostory. Jeho nejvýraznější částí je třípatrová mlýnice, k níž přiléhá obytné křídlo s arkádovou chodbou a nárožní věží se schodištěm. Pod areálem se dochovala také členitá soustava historických sklepů.

Mlýn vznikl na pozemcích znojemského kláštera klarisek nejpozději koncem 13. století, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1520. Nejstarší dochované zděné části byly vybudovány v první čtvrtině 16. století. V závěru 16. a na počátku 17. století prošel areál rozsáhlou přestavbou, při níž přibyla další křídla se sladovnou, pivovarem, sýpkou a hospodářským zázemím. Od roku 1668 patřil premonstrátskému klášteru v Louce a obytná část sloužila jako letní sídlo jeho opata. Významný jihomoravský mlýn pracoval až do 50. let 20. století.

Stavby v sobě spojují pozdně gotické, renesanční a barokní konstrukce, později doplněné klasicistními úpravami. Cenné jsou zejména klenby, kamenná okenní a dveřní ostění, římsy, krakorce a historické renesanční omítky. Areál patří k pozoruhodným dokladům spojení velkého vodního mlýna s rezidencí vrchnosti.