Zřícenina hradu Vízmburk

Zřícenina hradu Vízmburk nad Havlovicemi ukrývá mimořádně zachované jádro raně gotického šlechtického sídla. Hrad vznikl ve 14. století, pravděpodobně z podnětu Petra ze Skalice, a postupně jej vlastnili páni z Hostyně a Pardubic i páni z Dubé. Je možné, že zde pobýval také Arnošt z Pardubic, pozdější první pražský arcibiskup. Roku 1447 hrad prodal Jiřík z Dubé a Vizmburka spolku slezských knížat a lužického Šestiměstí, který jej spolu s dalšími hrady nechal zbořit. Vízmburk pak nebyl obnoven a jeho konstrukce překryly sesuté ruiny. Dlouho proto místo působilo jen jako obyčejný pahorek; skutečnou podobu hradu odhalil až archeologický výzkum vedený v letech 1972–1984 Antonínem Hejnou. Malé hradní jádro obklopoval parkán s mohutnou věží u vstupní brány a palácová křídla po třech stranách. Jedno z nich mělo křížovou žebrovou klenbu a poblíž stála kaple. Nálezy architektonických článků dokládají vysokou úroveň stavby a její vazby na soudobou stavební huť z okruhu klášterního kostela v Polici nad Metují. Zajištění a obnova odkrytých částí probíhaly v letech 2007–2020.