O místě
Smiřický zámek je barokně utvářený areál šlechtického sídla se středověkými kořeny. Jeho hlavní část tvoří čtyřkřídlá dvoupatrová budova s arkádovým nádvořím. Na západní straně ji s kaplí Zjevení Páně spojuje úzký patrový krček s terasou. Kaple představuje výraznou ukázku českého radikálního baroka a její autorství je pravděpodobně spojováno s Kryštofem Dientzenhoferem. V jejím okolí stojí barokní sousoší svatého Jana Nepomuckého s anděly a severně také pseudogotický krucifix.
K zámku přiléhají hospodářské budovy, v nichž bývaly byty úředníků, pivovar, stáje a sýpka. Spolu s někdejší jízdárnou a kaplankou vymezují rozlehlý dvůr, částečně upravený jako park; jeho součástí jsou dva kruhové bazény. Další parková plocha se rozkládá na severu a zejména severovýchodně od zámku.
Smiřice byly postupně v držení rodů ze Smiřic, Trčků z Lípy, Gallasů, Šternberků a Paarů. Od roku 1780 připadl areál císařské dvorní komoře a sloužil vojenskému eráru. Později jej vlastnili Liebigové a habsburský rodinný fond; po roce 1918 přešel pod státní správu a následně ke státním lesům a statkům.
K zámku přiléhají hospodářské budovy, v nichž bývaly byty úředníků, pivovar, stáje a sýpka. Spolu s někdejší jízdárnou a kaplankou vymezují rozlehlý dvůr, částečně upravený jako park; jeho součástí jsou dva kruhové bazény. Další parková plocha se rozkládá na severu a zejména severovýchodně od zámku.
Smiřice byly postupně v držení rodů ze Smiřic, Trčků z Lípy, Gallasů, Šternberků a Paarů. Od roku 1780 připadl areál císařské dvorní komoře a sloužil vojenskému eráru. Později jej vlastnili Liebigové a habsburský rodinný fond; po roce 1918 přešel pod státní správu a následně ke státním lesům a statkům.
Mapa
Navigovat
© OpenStreetMap contributors