Socha sv. Norberta

Barokní socha sv. Norberta v Tážalech je dílem sochaře Davida Johanna Zürna z roku 1708. Světec, zakladatel premonstrátského řádu, stojí v liturgickém rouchu na oblacích s andílčími hlavičkami. U jeho nohou leží nestvůra, jejíž podoba odkazuje k herezi – tvoří ji tělo heretika Tanchelma a dračí ocas jako symbol ďábla. Původně sochu doplňoval také putto s mitrou, tato část se však nedochovala. Postava je umístěna na bohatě zdobeném soklu s akantovými listy a festonem, který spočívá na profilované bázi. Socha vznikla z podnětu opata premonstrátského kláštera na Hradisku u Olomouce a původně stála mezi klášterem a městem. Měla být protějškem sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1707. Po zrušení kanonie byla roku 1797 přenesena na návrší nad Tážaly, kde se nachází dodnes. Dílo patří k významným ukázkám olomoucké barokní sochařské tvorby.