Eneolitický mohylník „Horka“

Eneolitický mohylník Horka u Ohrozimi patří k významným archeologickým lokalitám regionu. Je eponymním nalezištěm ohrozimské fáze KNP, tedy místem, podle něhož byla tato fáze pojmenována. Pohřebiště vzniklo ve starším až středním eneolitu a tvořily je mohyly bez kamenných konstrukcí, v nichž byli mrtví ukládáni žehem. V první polovině 20. století zde A. Gottwald, J. Všetička a E. Kolibal prozkoumali celkem 25 mohyl. Z jejich výbavy bylo získáno 57 žárových hrobů s keramickými nádobami. Pohřebiště leželo na ploše přibližně 50 × 40 metrů. Mohyly měly většinou široce oválný půdorys, délku čtyři až patnáct metrů a šířku dva až devět metrů; původně vystupovaly asi 25 až 60 centimetrů nad okolní terén. Dnes jsou na louce jižně od domu čp. 100 stále patrné pozůstatky pěti zkoumaných mohyl. Další část pohřebiště mohla zaniknout při pozdější rekultivaci půdy.