Vodní mlýn Betlém

Vodní mlýn Betlém stojí na samotě pod hrází stejnojmenného rybníka v katastru Zálší. Jádrem areálu je roubené obytné stavení s mlýnicí, které je postavené rovnoběžně s hrází. Součástí areálu je také převážně dřevěná stodola s bránou a kamenné, klenuté chlívky. K mlýnu dodnes vede mlýnský náhon.

Dnešní podoba mlýna pochází z počátku 19. století, po roce 1806, samotný mlýn je však doložen už v tereziánském katastru z roku 1757 jako zařízení s jedním vodním kolem. Rod Podhajských jej držel do konce 60. let 19. století, roku 1890 mlýn koupili Jan a Kateřina Mackovi a jejich potomci zde hospodařili až do roku 2007. Mletí bylo za druhé světové války zastaveno v roce 1941, krátce obnoveno po válce a definitivně skončilo roku 1947. Později sloužilo vodní kolo ještě k pohonu elektrodynama pro osvětlení mlýna.

Památkovou hodnotu areálu zvyšuje dochované technologické vybavení z období od druhé poloviny 19. století do 20.–30. let 20. století, byť není vždy na původním místě. Mlýnské kolo se nedochovalo. Betlém představuje vzácně zachovaný příklad malého venkovského podrybničního mlýna a doklad tradičního řemesla i života zdejšího venkova.