O místě
Pozůstatky plzeňského městského opevnění představují nejstarší a nejvýznamnější dochovanou světskou středověkou architekturu města. Z původního obranného systému se zachovaly úseky hlavní hradební i vnější parkánové zdi, bašty, zbytky brány, vodárenská věž a také barokní bastion. Jednotlivé části jsou rozptýleny v historickém centru, například v Křižíkových a Kopeckého sadech, v ulicích Pražské, Prešovské, Zbrojnické či Bezručově a v areálech františkánského a dominikánského kláštera.
První písemná zmínka o plzeňském opevnění pochází z roku 1322. Zděná hlavní hradba vznikla pravděpodobně ve druhé čtvrtině 14. století, zřejmě současně s parkánovou zdí. Ve středověku ji posilovalo 28 bašt, parkán měl dalších dvanáct. Pozdně gotické úpravy v 15. století přinesly mimo jiné úseky z opracovaných kvádrů a střílny pro ruční palné zbraně. Do města vedly čtyři brány.
Po dobytí Plzně v roce 1618 začala podle návrhu Johanna de la Corony vznikat v předpolí starších hradeb moderní barokní bastionová fortifikace, budovaná až do roku 1659. Ta zahájila postupný zánik středověkého opevnění, který vyvrcholil v 19. století s rozšiřováním městské zástavby do hradebního pásma.
První písemná zmínka o plzeňském opevnění pochází z roku 1322. Zděná hlavní hradba vznikla pravděpodobně ve druhé čtvrtině 14. století, zřejmě současně s parkánovou zdí. Ve středověku ji posilovalo 28 bašt, parkán měl dalších dvanáct. Pozdně gotické úpravy v 15. století přinesly mimo jiné úseky z opracovaných kvádrů a střílny pro ruční palné zbraně. Do města vedly čtyři brány.
Po dobytí Plzně v roce 1618 začala podle návrhu Johanna de la Corony vznikat v předpolí starších hradeb moderní barokní bastionová fortifikace, budovaná až do roku 1659. Ta zahájila postupný zánik středověkého opevnění, který vyvrcholil v 19. století s rozšiřováním městské zástavby do hradebního pásma.
Mapa
Navigovat
© OpenStreetMap contributors