Sázavský klášter

Sázavský klášter vznikl v první polovině 11. století kolem poustevníka Prokopa, který se stal jeho spoluzakladatelem a prvním opatem. Benediktinské opatství bylo roku 1032 založeno se staroslověnskou liturgií a patřilo k nejvýznamnějším místům, kde se tento obřad a staroslověnské vzdělání v Čechách pěstovaly. Dominantou areálu na návrší nad řekou Sázavou je kostel sv. Prokopa, pozoruhodný především svou nedokončenou gotickou podobou. Stavba nové baziliky začala roku 1315, později byl její plán změněn na stejnolodní kostel. Z původně zamýšleného trojlodí vznikla jen jižní loď s vysokou věží, zatímco polygonálně uzavřený presbytář se dochoval v celistvější podobě. V letech 1664–1687 byl kostel barokně upraven: gotický chór uzavřela nová západní zeď, krypta dostala klenbu a jižní loď byla přeměněna na samostatný objekt. Po požáru v roce 1746 následovala rozsáhlá barokní obnova kláštera podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, kterou dokončil Antonín Lurago. Po zrušení kláštera roku 1785 byly jeho budovy přestavěny na zámek, kostel však dodnes připomíná složitý vývoj místa od raného středověku po baroko.