Staniční budova

Staniční budova v Dolních Zálezlech patří k nejstarším dochovaným nádražním stavbám bývalé Severní státní dráhy. Byla postavena roku 1850 v souvislosti s uvedením úseku mezi Lovosicemi a Ústím nad Labem do provozu. Trať tehdy spojovala Olomouc přes Prahu a Děčín s Drážďany a představovala významné železniční spojení mezi jihem a severem Evropy. Budova, dnes náležející k zastávce Dolní Zálezly, je klasicistní a zachovala si téměř původní podobu. Tvoří ji jednopatrový střední trakt se štítem obráceným k trati a dvě nižší boční křídla se sedlovými střechami. Fasády člení jednoduché lisénové rámy, výrazným prvkem jsou také segmentově zakončená okna a vyřezávaná zhlaví trámů pod přesahem střechy. Stavba vznikla podle typizovaného projektu používaného na trati; za jeho pravděpodobné autory jsou považováni architekt Anton Jüngling nebo jeho asistent Antonín Brandner. Do roku 1949 nesla výpravní budova název Zálezly. Areál od hlavní komunikace odděluje kamenná ohradní zeď.