V zásmuckém klášteře se barokní umění dochovalo v neobvykle souvislém celku. Hlavní oltář, kazatelna, zpovědnice i varhany tu společně vytvářejí prostředí, které pomáhá představit si, jak kostel působil na věřící před několika staletími. Areál je zároveň výraznou připomínkou působení rodu Šternberků ve městě.
Klášter založil hrabě ze Šternberka
Františkánský konvent s kostelem Stigmatizace svatého Františka Serafínského nechal vybudovat hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka. Zakládací listina vznikla 11. března 1690 a stavba konventu začala v květnu následujícího roku. První františkáni se do něj nastěhovali v červnu 1692. Základní kámen kostela byl položen téhož roku a celý areál se slavnostního vysvěcení dočkal 1. srpna 1694.
Stavbu vedl pražský architekt Andrea de Quadri, uváděný také jako Ondřej Červenka. Na jaře 1692 zemřel, a není proto jisté, kdo práce dokončil. Starší připisování projektu architektu Jeanu Baptistovi Matheymu není doloženo.
Průčelí, které obrací pozornost k severu
Kostel má hlavní průčelí obrácené k severu. Jeho raně barokní fasáda je rozdělená do tří částí, přičemž střed vystupuje do popředí. Nad portálem s donátorským nápisem a šternberským erbem jsou niky se sochami světců; siluetu průčelí uzavírá konkávně vykrojený štít.
Kostel a konvent společně utvářejí čtvercový půdorys. Do památkově chráněného areálu patří také ohradní zeď, brána a schodiště se sochařskou výzdobou. Samotný kostel je jednolodní a jeho prostor zastřešují valené lunetové klenby.
Barokní vybavení i šternberská krypta
Hlavní oltář pochází z konce 17. století a jeho vznik se klade přibližně do roku 1694. Bývá připisován pražskému řezbáři Ondřeji Eiglerovi. Také autorství oltářního obrazu Stigmatizace svatého Františka Serafínského je uváděno opatrně: připisuje se Kristiánu Dittmannovi.
V kostele najdeme také kazatelnu z doby kolem roku 1700, mariánský oltář z roku 1704 a dvě řezbářsky hodnotné zpovědnice, které vznikly krátce po roce 1700. Barokní varhany zhotovil roku 1746 Johann Ferdinand Schwabell; restaurování se dočkaly v roce 2004. Jednotlivé kusy tak nejsou jen izolovanými památkami, ale součástmi promyšleného historického interiéru.
Kaple svatého Antonína Paduánského byla přistavěna roku 1698 jako rodová kaple Šternberků. Pod ní se nachází rodová krypta. V presbytáři je navíc druhotně zazděn pozdně gotický figurální náhrobek Jaroslava ze Šternberka z doby kolem roku 1500. Do Zásmuk byl přenesen z pražského Anežského kláštera a zazděn zde roku 1782.
Místo poznamenané dějinami
Klášter zažil i období, kdy sloužil účelům vzdáleným běžnému řeholnímu životu. Během prusko-rakouských válek fungoval jako lazaret a za bitvy u Kolína sem přiváželi raněné vojáky obou armád. Za německé okupace byli v konventu internováni pronásledovaní katoličtí kněží. V noci z 13. na 14. dubna 1950 byl při komunistické akci „K“ klášter přepaden a františkáni odvlečeni. Klášterní knihovna byla v té době z areálu odvezena; informace o jejím dalším osudu se v dostupných přehledech liší.
Areál leží v horní části Zásmuk u silnice směrem na Bečváry, na adrese Havlíčkova 26. Není běžně přístupný bez předchozí domluvy a možnost návštěvy se může měnit podle pořádaných akcí. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální podmínky u správce nebo spolku Klášter Zásmuky. Dnes se prostor využívá zejména pro umělecké, společenské a vzdělávací akce.