Vodní tvrz, která se proměnila v hospodářský dvůr
Bernartická tvrz nepatří k památkám, které by návštěvníka vítaly pravidelnými prohlídkami. Její hodnota spočívá především v samotné stavbě a v příběhu, který lze z její podoby vyčíst. Původně šlo patrně o pozdně gotickou nebo raně renesanční opevněnou palácovou tvrz z 15. až 16. století. Později se proměnila v rozsáhlejší renesanční areál, aby nakonec ztratila svou rezidenční funkci a sloužila hlavně hospodářskému provozu.
Dnešní objekt tvoří čtyři patrová křídla kolem téměř čtvercového nádvoří. V minulosti jej obklopoval vyzděný vodní příkop. Ten se však nedochoval v původní podobě a později byl z velké části zasypán. Označení „vodní tvrz“ proto připomíná především historickou podobu místa, nikoli současnou vodní plochu.
Renesanční přestavba přinesla nádvoří i bašty
Nejstarší část stavby lze hledat v jihozápadním křídle a v obvodových zdech nádvoří. Jejich spodní partie jsou mohutnější než u ostatních křídel, což může souviset s původním opevněným charakterem sídla. V 16. století byl areál rozšířen nejméně o jihovýchodní a severovýchodní křídlo. Nové části vznikly v prostoru původního příkopu a nároží doplnily polygonální bašty.
Bašty se do dneška nedochovaly, přesto je renesanční přestavba v dispozici tvrze stále čitelná. Stavba je vystavěna ze smíšeného zdiva s cihelnými dozdívkami a na některých místech ji zpevňují opěráky. Pod omítkami se navíc zachovaly téměř neznatelné pozůstatky sgrafitového kvádrování. Nádvoří kdysi obíhaly pavlače, které zpřístupňovaly horní patro, ale ani ty už dnes neuvidíme.
Od panského sídla k sýpce
Tvrz nebyla neměnným objektem. Další úpravy následovaly po roce 1638, výrazné změny interiérů proběhly v roce 1786 a do stavby zasahovali také majitelé v 19. století. Právě v průběhu 18. století se její role zásadně proměnila. Přestala být především vrchnostenským sídlem a začala sloužit jako obydlí správce dvora a jako sýpky.
Hospodářské využití připomínají mimo jiné úzká sýpková okna v patře. Proměna není pro drobná šlechtická sídla neobvyklá, v Bernarticích je však dobře patrná přímo na dochované dispozici. Stavba si uchovala měřítko a uspořádání někdejší rezidence, zároveň na ní lze sledovat praktické zásahy, které odpovídaly pozdějšímu provozu.
Historie tvrze se v pramenech začíná objevovat v různých datech. Jako první zmínka o samotném sídle se uvádí například rok 1356, zatímco jinde je za první doslovné doložení považován rok 1413. Bezpečnější je proto vnímat Bernartice jako staré sídlo s tvrzí, jejíž nejstarší dějiny nejsou v dostupných údajích popsány zcela jednotně.
Památka u kostela, která čeká na obnovu
Tvrz stojí v severní části Bernartic při hlavní komunikaci. Na východě bezprostředně sousedí s areálem hřbitovního kostela sv. Petra a Pavla, na západě navazuje na hospodářské budovy bývalého panského dvora. Právě toto sousedství umožňuje vnímat tvrz jako součást širšího historického celku, nikoli jako izolovanou stavbu.
Kostel v dnešní barokní podobě vznikl v letech 1734 až 1739 na místě staršího gotického chrámu. Při procházce obcí tak lze spojit několik vrstev zdejší historie: starobylé sídlo, šlechtické opevnění, hospodářské zázemí i barokní sakrální architekturu. V okolí se nacházejí také drobné sakrální památky a rozhledna Březinka.
Bernartická tvrz je kulturní památkou a zároveň územím s významným archeologickým potenciálem. Ve 20. století období chátrání vystřídala postupná obnova. Současní majitelé, jejichž rodina objekt vlastní od 40. let minulého století, se podle dostupných informací věnují opravám a na obnově i propagaci spolupracuje spolek Tvrz Bernartice.
Prakticky: Tvrz není běžně otevřena veřejnosti. Z veřejných míst ji lze vnímat zejména od hlavní komunikace a z prostoru u kostela a hřbitova. Vstup do areálu ani fotografování zblízka není vhodné předpokládat bez předchozí dohody s vlastníkem. Aktuální možnosti návštěvy je proto dobré ověřit předem u spolku Tvrz Bernartice nebo jiným dostupným kontaktem.