Teprve v roce 2008 byla v Bohuslavicích u Kyjova dokončena boží muka, jejichž návrh vznikl už za druhé světové války. Autorem projektu je spojován funkcionalistický architekt Josef Polášek. Původně přitom návrh z roku 1944 zamýšlel pro nedaleký Mistřín. Po mnoha desetiletích se jeho realizace uskutečnila v jiné obci a v pozměněném historickém kontextu.
Moderní stavba na místě starší kapličky
Boží muka stojí v lokalitě Stará hora, v dnešní místní části Kyjova zvané Bohuslavice. Nenápadný venkovní monument nahradil dříve odstraněnou kapličku. Nejde tedy jen o nový sakrální prvek v krajině, ale také o připomínku místa, které mělo v obci svou duchovní a společenskou roli.
Tradiční forma božích muk zde dostává moderní architektonický výraz. Právě v tom spočívá jeden z hlavních půvabů stavby: návštěvník se setkává s drobnou památkou, která nepůsobí jako historická kopie, ale jako vědomé spojení minulosti s novější dobou. Návrh vychází z prostředí českého funkcionalismu, s nímž byl Polášek spojen.
Příběh návrhu, který čekal desítky let
Josef Polášek žil v letech 1899 až 1946, studoval u architekta Pavla Janáka a působil mimo jiné v Brně. S Kyjovem se pojí také jeho rané realizace. Skutečnost, že jeho návrh vznikl v roce 1944, ale samotná stavba se uskutečnila až v roce 2008, dodává božím mukám mimořádnou časovou perspektivu.
Nejde přitom bez dalších dokladů tvrdit, že dnešní objekt je přesnou kopií původního projektu. Odborné katalogy jej s Poláškovým návrhem spojují a uvádějí původní určení pro Mistřín, zatímco současná realizace vznikla v Bohuslavicích. Právě tento odstup mezi návrhem a provedením je však na celém místě nejzajímavější: stavba překonala nejen několik desetiletí, ale i proměnu svého zamýšleného prostředí.
Památník obětí válek a diktatur
Dnešní boží muka mají také výraznou pamětní funkci. Připomínají oběti válek a totalitních režimů 20. století. Tradiční náboženský symbol tak získává širší význam a vztahuje se k lidem, kteří zemřeli nebo trpěli v důsledku válečného násilí, nacistické perzekuce i komunistické diktatury.
V tomto smyslu stavba nepůsobí jako okázalý monument. Její měřítko zůstává blízké drobné sakrální architektuře, jakou známe z cest mezi jihomoravskými obcemi. O to přirozeněji zapadá do krajiny a zároveň vybízí k zastavení. Paměť zde není vyjádřena velkou sochou ani rozsáhlým areálem, ale skromným bodem v prostoru, který odkazuje k událostem přesahujícím jednu obec i jednu generaci.
Stopa kyjovské kulturní tradice
Se vznikem moderní podoby božích muk je spojován také malíř Vladimír Vašíček, výrazná osobnost regionální kultury. Vašíček, který žil v letech 1919 až 2003, byl abstraktním malířem, restaurátorem církevního umění a filozofem. Kyjov mu v roce 2002 udělil čestné občanství.
Jeho tvorbu ovlivňovala jižní Morava, Slovácko a místní kulturní tradice. Spojení Vašíčka s božími mukami proto stavbu zasazuje do širšího kontextu kyjovského regionu, kde se lidová, sakrální i moderní umělecká tradice často potkávají. O konkrétní podobě jeho podílu na realizaci je ale vhodné mluvit opatrně; spolehlivě doloženo je především jeho spojení s ideovým či autorským konceptem.
Bohuslavice jako krajina paměti
Návštěvu božích muk lze vnímat jako součást širší procházky po Bohuslavicích. V místní části se nacházejí také památníky padlým, pamětní deska Oldřicha Pecla, popraveného komunistickým režimem, a památník odbojové skupiny Carbon. Jednotlivá místa tak vytvářejí tematickou krajinu věnovanou válkám, odboji a politickému násilí.
Boží muka na Staré hoře jsou volně přístupným venkovním monumentem bez návštěvní doby a pokladny. Pro orientaci je vhodné hledat lokalitu Kyjov-Bohuslavice nebo Starou horu a před cestou ověřit přístup či možnosti parkování v aktuálních mapových podkladech. Objekt je veden v evidenci města Kyjova na parcele 194/5; samotný zápis ale neznamená, že jde o samostatně prohlášenou kulturní památku.