Na místě dnešní kaple svatého Josefa v Kyjově kdysi stával románský kostel svatého Martina. Patřil k nejstarším zděným stavbám ve městě a jeho vznik se obvykle klade do období mezi lety 1171 až 1196. Dnešní stavba je tak mladší než samotná kaple, ale stojí na místě, kde se dějiny Kyjova připomínají téměř na každém kroku.
Od románského kostela k dnešní kapli
Kyjovská farnost vznikla podle farních pramenů už roku 1180 a kostel svatého Martina sloužil jako farní až do roku 1784. O jeho původní podobě se nedochovaly úplné zprávy, jisté však je, že stavba v průběhu staletí několikrát utrpěla požárem. Zmiňován je například požár z roku 1638 a další ničivý oheň v roce 1807.
Po odsvěcení přestal kostel sloužit bohoslužbám a změnil se ve vojenské skladiště. Městské materiály uvádějí, že k tomuto využití došlo v roce 1786. Z původního areálu se zachovala především věž se zvonicí, která pochází patrně z konce 17. století.
Na troskách vyhořelého kostela pak na začátku 30. let 19. století vznikla kaple svatého Josefa, někdy označovaná také jako kaple svatého Josefa, Pěstouna Páně. Město uvádí výstavbu v letech 1831 až 1832, zatímco evidence Národního památkového ústavu hovoří o přístavbě kaple ke starší věži v roce 1833. Jde tedy o stavbu vznikající v krátkém období kolem roku 1832.
Kaple uprostřed hřbitova
Kaple má jednoduchý jednolodní půdorys s půlkruhovým závěrem. Uvnitř se dochovala valená klenba s výsečemi a koncha v presbytáři. Pozornost si zaslouží také zbytky starší výzdoby: oltář přenesený ze zrušené kaple svatého Dominika, obraz Panny Marie a několik dřevořezeb světců. Na podlaze je vyznačen rozsah původní stavby, takže návštěvník může při prohlídce vnímat, jak výrazně se dnešní prostor proměnil.
Kaple stála uprostřed historického kyjovského hřbitova. Ten byl uzavřen posledním dnem roku 1949 a od ledna následujícího roku se začalo pohřbívat na novém hřbitově u silnice směrem na Kostelec. Z původního pohřebiště dnes zůstalo jen několik hrobů s pomníky významných kyjovských rodin. Právě jejich přítomnost dodává místu klidnou, ale zároveň osobní atmosféru.
S kaplí je spojen také Josef Klvaňa, zakladatel a první ředitel kyjovského gymnázia, přírodovědec a národopisec. Po své smrti 13. srpna 1919 byl uložen do hrobu své manželky u kaple svatého Josefa na Újezdě. Při procházce proto nejde jen o prohlídku architektury, ale také o připomínku lidí, kteří ovlivnili kulturní a vzdělanostní život města.
Návrší plné starších dějin
Význam lokality nekončí u novověkého kostela a hřbitova. Širší okolí kaple a kyjovského zámečku je archeologicky mimořádně zajímavé. Byly zde objeveny slovanské hroby z druhé poloviny 9. století a celé návrší bývá spojováno s pravděpodobným prostorem původního středověkého Kyjova. V blízkosti pohřebiště navíc mohla existovat ještě starší svatyně.
Výzkumy Masarykova muzea zachytily v prostoru pod kaplí a u zámečku také pozůstatky stavební přístavby z 30. let 19. století. Pozoruhodným nálezem je pět řemeslnických pecí, které podle nalezené keramiky fungovaly už ve 13. století. Jediné místo tak spojuje raně středověké pohřbívání, nejstarší městské dějiny, řemeslnou výrobu i pozdější církevní stavbu.
Zastavení nad kyjovským muzeem
Kaple stojí na vyvýšeném místě nad kyjovským zámečkem, v jehož objektu dnes sídlí městské vlastivědné muzeum. Je proto přirozenou zastávkou při procházce historickým centrem. Zvenčí lze vnímat samotnou kapli, dochovanou věž se zvonicí, parkovou úpravu i několik zachovaných náhrobků.
Podle aktuálního městského popisu není kaple běžně přístupná veřejnosti. Interiér se může otevřít při mimořádných kulturních nebo pietních akcích, jejichž konání je vhodné předem ověřit u města či kyjovské farnosti. Prostor u kaple ostatně dodnes slouží také pietním účelům, například při vzpomínkových setkáních a kladení věnců.
Při návštěvě je třeba respektovat hřbitovní charakter místa. I bez vstupu dovnitř však kaple nabízí působivé setkání s minulostí: za jejími zdmi se skrývá příběh kostela, který přežil požáry i změnu využití, zatímco okolní půda uchovává stopy ještě staršího Kyjova.