Na místě, kde by návštěvník čekal klasickou hradní zříceninu, stojí v Březině romantická stavba s gotizujícími okny, střechou a dřevěným ochozem. Říká se jí Salon a ukrývá pozoruhodný příběh: vznikla úpravou dochovaného torza středověké hradní věže. Na jednom místě se tak potkává středověké sídlo, šlechtická krajinářská tvorba 19. století i dnešní výletní atmosféra zámeckého areálu.
Hrad nad obcí měl správní i obytnou funkci
Zřícenina leží přibližně sedm kilometrů severně od Rokycan, na skalnatém ostrohu východně od obce a nad místním koupalištěm. Hrad byl založen ve 14. století. Za spolehlivě doloženou první písemnou zmínku se považuje rok 1389, kdy je jako jeho držitel uváděn Jindřich z Elsterberka, případně Elstenberka. Přesnější rok založení není v pramenech jednotný a údaj 1379 je třeba brát spíše jako přibližné datování.
Středověký hrad sloužil jako sídlo vrchnosti a správní centrum březinského panství. V průběhu dalších staletí se v jeho držení vystřídali příslušníci několika šlechtických rodů, mimo jiné Jan Žid z Vetlé nebo Václav ze Švamberka. Areál měl jednodílnou dispozici na ostrohu, který od okolního návrší odděloval šíjový příkop. Uprostřed stála čtverhranná obytná věž s výrazně zaoblenými nárožími. Ostatní zástavba byla podle archeologických poznatků patrně méně trvalá.
Z hradu zůstal Salon
Nejpozději v 17. století hrad ztratil svou funkci. Roku 1661 už je uváděn jako pustý či zpustlý. K jeho zániku mohly přispět válečné události i skutečnost, že se správní centrum panství přesunulo do nedalekých Radnic.
O dvě století později však ruina dostala nový život. Šternberkové nechali v roce 1810 dochované torzo hradní obytné věže přestavět na romantický novogotický altán. Do staršího zdiva přibyly lomené vstupy a okna, stavba získala střechu a její podoba se přizpůsobila tehdejším představám o malebné historické krajině. Od této úpravy se objekt označuje jako Salon nebo Salón.
Nejde tedy o zcela autentickou středověkou zříceninu. Základem jsou skutečné pozůstatky hradu, jejich dnešní vzhled ale výrazně ovlivnila romantická přestavba. Právě toto spojení činí Březinu zajímavou: návštěvník zde nesleduje jen zánik hradu, ale také způsob, jakým si šlechta v 19. století představovala ideální historickou scenérii.
Šternberkové vytvořili z Březiny krajinné sídlo
Salon stojí v bezprostřední blízkosti empírového zámku a historického anglického parku. Zámek vznikal v letech 1790 až 1808 za Jáchyma ze Šternberka. Původně ho tvořily dvě menší budovy, které byly později spojeny středním článkem do jednotného celku. Park přecházel v oboru a společně se zámkem vytvářel prostředí, v němž se minulost záměrně stávala součástí kompozice krajiny.
Po Jáchymově smrti převzal panství jeho bratr Kašpar Maria Šternberk, přírodovědec a jeden ze zakladatelů pozdějšího Národního muzea. Na Březině se věnoval botanice a dendrologii. U zámku vznikla botanická zahrada s cizokrajnými rostlinami a v okolí probíhaly přírodovědecké pokusy. Hradní torzo v parku tak nebylo jen připomínkou starých časů, ale také součástí nově utvářeného kulturního a vědeckého prostředí.
Podle historických podkladů se při budování zámku využíval také kámen z hradní skály. I to mohlo přispět ke změně původního rozsahu lokality.
Obnova vrátila stavbě romantickou podobu
Ve 20. století Salon znovu chátral. Rozsáhlejší obnova se uskutečnila přibližně v letech 2000 až 2003 za spolupráce památkové péče, šternberské správy, místních obyvatel a dalších lidí. Stavba si po ní zachovala obdélný půdorys, rovný ochoz a gotizující dřevěná okna. Uvnitř se nachází sál s krbem, lavicemi, stoly a stropem. Interiér však není běžně přístupný v pravidelném návštěvnickém režimu a využívá se spíše příležitostně, například při svatebních obřadech.
Hradní areál je zároveň evidován jako významné území s archeologickými nálezy. Případná stavební nebo jiná činnost, která by mohla nálezy ohrozit, proto podléhá režimu archeologické památkové péče.
Krátký výlet s několika zastaveními
K Salonu se přichází pěšky po značených cestách z Březiny, přes nebo kolem zámeckého parku nad koupalištěm. V turistických podkladech se uvádí také žlutá značka a návaznost na trasu z Radnic. Vnější prohlídka objektu bývá volná, aktuální přístup ale může ovlivnit stav cest, vlastnický režim nebo konání soukromých akcí.
Návštěvu lze spojit s procházkou parkem, zastávkou u kaple svaté Terezie z Lisieux, koupáním či dětským hřištěm. Kdo má více času, může vystoupat také na vrch Hradiště s pozůstatky staršího slovanského hradiště a výhledy do okolí. Březina tak není cílem na celodenní prohlídku hradních interiérů, ale příjemným místem, kde se na krátké trase potkávají různé vrstvy české historie.