Mariánská Týnice není jen krásný kostel uprostřed krajiny. Bývalé poutní místo plaských cisterciáků je promyšleným barokním areálem, který měl poutníky ohromit architekturou i duchovní atmosférou. Jeho dominantou je kostel Zvěstování Panny Marie s kupolí a lucernou, doplňuje ho budova proboštství a arkádové ambity s kaplemi. Celek dnes patří k nejcennějším památkám severního Plzeňska a od roku 2018 je národní kulturní památkou.
Od středověkého kostelíka k Santiniho baroku
Historie místa sahá do roku 1230, kdy plaský klášter získal Týnec od Romana z Týnce. Cisterciáci zde postupně vybudovali poutní kostelík a Mariánská Týnice se stala cílem poutníků. Ve středověku i raném novověku se zde uctívalo mimo jiné pozdně gotické sousoší Zvěstování Panně Marii z první poloviny 16. století, spojované s Mistrem Týneckého Zvěstování.
Od 17. století jsou v písemných pramenech zachyceny zprávy o zázracích, které se k místu vztahovaly. Podle poutní tradice měla Panna Maria Týnecká pomáhat například při přivolání deště, ochraně před morem nebo uzdravení. Právě mariánský kult přispěl k tomu, že se zdejší poutní provoz rozvíjel a původní areál přestal svou velikostí dostačovat.
V roce 1699 zde vzniklo proboštství a o několik let později začala velkorysá barokní přestavba. Základní kámen kostela byl položen roku 1711 za plaského opata Eugena Tyttla. Projekt vytvořil Jan Blažej Santini-Aichel, jehož osobitý rukopis je patrný v celkové kompozici i v práci s centrálním půdorysem a světlem. Kostel byl zčásti dokončen do poloviny 18. století, proboštství přibližně kolem roku 1764.
Ambity, fresky a nedokončený plán
Santiniho návrh počítal se dvěma ambity, které měly poutní areál uzavřít a zároveň vytvořit důstojný prostor pro procesí a rozjímání. V barokní době však vznikl pouze západní ambit. Jeho arkádové chodby zdobí fresky Františka Julia Luxe s výjevy ze života Panny Marie a cisterciáckého řádu. V obou ambitech se nachází celkem osm mariánských kaplí.
Východní strana zůstávala po staletí otevřená. K dokončení původní koncepce došlo až v 21. století, kdy byl v letech 2017 až 2021 dostavěn východní ambit podle dochovaného Santiniho záměru. Projekt pod vedením architekta Jana Soukupa nestál jen na snaze doplnit vzhled areálu. Nová část také uzavřela a zabezpečila východní stranu a nabídla další prostory pro výstavy a kulturní program. Celkové náklady dosáhly 57,5 milionu korun, z nichž 42,4 milionu pokryla evropská dotace.
Chátrání, záchrana a návrat kupole
Poutní život v Mariánské Týnici skončil po zrušení plaského cisterciáckého kláštera Josefem II. v roce 1785. Areál přešel pod Náboženský fond a později k Metternichům. Bez původního účelu postupně chátral a jeho stav se výrazně zhoršil. Kritický okamžik přišel v letech 1919 až 1920, kdy se zřítila kupole kostela.
O záchranu památky se následně zasloužily Spolek a Jednota pro záchranu Mariánské Týnice. Významnou osobností obnovy byl architekt Hanuš Zápal, jehož práce ve 20. a 30. letech pomohla zabránit další devastaci. Rozsáhlejší opravy pokračovaly po roce 1990. Obnovy se dočkaly fasády proboštství, věže s hodinami a zvony i samotný kostel. Kupole se na své místo vrátila v roce 2000.
Muzeum v bývalém proboštství
Dnes v areálu sídlí Muzeum a galerie severního Plzeňska. Muzeum bylo otevřeno už v roce 1952 a od roku 1960 funguje jako instituce zaměřená na historii okresu Plzeň-sever. Jeho sbírky představují kulturní a duchovní vývoj regionu, každodenní život na venkově i ve městech a proměny zdejší krajiny.
Za pozornost stojí bývalý refektář s nástropní freskou, která zachycuje darování Mariánské Týnice plaským cisterciákům. Dochoval se zde také varhanní nástroj z konce 18. století. Návštěvníci si mohou vybrat prohlídkový okruh zaměřený na kostel a ambity, nebo muzejní část v budově proboštství. K dispozici je také multimediální expozice o baroku a Santinim a výstava věnovaná obnově celého areálu.
Mariánská Týnice tak nabízí více než jednu historickou stavbu. Je místem, kde lze během jediné návštěvy sledovat vývoj poutní tradice, obdivovat Santiniho architekturu, prohlédnout si barokní výmalbu a zároveň poznat dějiny severního Plzeňska. Areál leží v otevřené krajině u Kralovic, kde jeho silueta dodnes působí jako výrazná barokní dominanta. Před cestou je vhodné ověřit aktuální otevírací dobu a případná omezení prohlídek, například kvůli svatebním obřadům či kulturním akcím.