Na východním průčelí stodoly v Klatovci se dochovalo monumentální sgrafito Kristus v mandorle. O kus dál, na severní straně domu, poutá pozornost malba Milenci. Nejde však o výzdobu běžné galerie, ale o díla, která vznikla přímo na venkovské usedlosti čp. 26. Manželé Bohumila „Míla“ Doleželová a Jiří Mareš si ji v letech 1961 až 1972 proměnili v domov, ateliér i experimentální výstavní prostor.
Chalupa z první poloviny 19. století
Usedlost stojí pod Javořicí, v krajině západní části Českomoravské vrchoviny. Tvoří ji samostatně stojící přízemní zděný dům s navazující hospodářskou částí, stodolou, dvorkem uzavřeným kamennou ohradní zdí a zahradou. Právě tradiční uspořádání, stavební detaily a dochovaná podoba z ní činí cennou ukázku lidové architektury z první poloviny 19. století.
Pro umělce ale dům nebyl jen zachovanou venkovskou stavbou. Podle památkových podkladů mu dali jméno Casablanca a postupně jeho fasády i hospodářské objekty pokryli vlastní tvorbou. Na usedlosti vzniklo třináct nástěnných maleb Míly Doleželové a šest sgrafit Jiřího Mareše. Výsledkem je osobitý celek, v němž se historická architektura prolíná s moderním uměním druhé poloviny 20. století.
Umění přímo na zdech
Míla Doleželová se ve své tvorbě soustředila na člověka, vztahy a existenciální otázky. K jejím výrazným tématům v 50. a 60. letech patřila také romská kultura. Její obrazy na klátovecké usedlosti nepůsobí jako izolované exponáty, ale jako součást každodenního prostoru, kolem něhož se žilo, pracovalo a procházelo.
Jiří Mareš byl autorem dřevořezů, litografií a olejomaleb, za vrchol jeho tvorby jsou však považována právě monumentální sgrafita. V Klatovci se zabýval také samotnou technologií nástěnné tvorby. Zkoušel různé omítkové materiály a sledoval, jak odolají dešti, mrazu a proměnlivému počasí. Usedlost tak fungovala nejen jako galerie, ale také jako laboratoř, kde se ověřovaly možnosti umění ve venkovním prostoru.
Stopy tvůrčího života se zachovaly i uvnitř. K drobným, ale pozoruhodným zásahům patří okénko v bývalé černé kuchyni nebo kachlová kamna, která Jiří Mareš sestavil z různobarevných glazovaných kachlů. Tyto detaily připomínají, že umění zde nebylo oddělené od běžného života.
Příběh manželů Doleželových a Marešových
Bohumila Doleželová se narodila v roce 1922 a Jiří Mareš v roce 1932. Po svatbě v roce 1958 se jejich tvorba vzájemně ovlivňovala. Před příchodem do Klatovce žili také v opuštěné cihelně u Jihlávky, později se přestěhovali do Telče. Klatovec se stal jednou z nejvýraznějších etap jejich společného života.
Důležitý zlom přinesla výstava v Galerii Vysočiny v Jihlavě v roce 1966. O díla Míly Doleželové tehdy projevil zájem mexický obchodník a následovala pozvání k výstavám v zahraničí. Její tvorba se později dostala mimo jiné do Spojených států, Mexika, Tel Avivu a Paříže. Přesto zůstává klátovecká usedlost mimořádně cenná: zachycuje umělce v jejich vlastním prostředí a ukazuje díla v měřítku i kontextu, pro který byla vytvořena.
Co lze v Klatovci navštívit dnes
Soubor bývalého venkovského ateliéru a exteriérové galerie byl v roce 2023 prohlášen kulturní památkou. V letech 2024 až 2025 prošel restaurátorským zásahem. První etapa se zaměřila na zpevnění a stabilizaci dochovaných omítek, další na restaurování originálu a citlivé doplnění chybějících částí. Uvažovalo se také o ochranných skleněných krytech; není však jisté, zda byly všechny navržené prvky již dokončeny.
Některé malby a sgrafita jsou podle aktuálních informací dobře viditelné z veřejné cesty. Dům na adrese Klatovec 26 je však v soukromém vlastnictví a nejde o muzeum s běžnou otevírací dobou. Při návštěvě je proto třeba respektovat soukromí obyvatel a nevstupovat na dvůr ani do interiéru bez předchozí dohody nebo oficiální příležitosti.
Výlet lze doplnit návštěvou Telče, kde je v Univerzitním centru Masarykovy univerzity umístěna stálá expozice díla Míly Doleželové. Nabízí širší pohled na její život a tvorbu, zatímco Klatovec představuje její obrazy i Marešova sgrafita přímo v prostředí, pro které vznikly.