Úzká cesta mezi vodou a svahem
Pomník padlým husitským vojínům najdete jen přibližně půl kilometru od Horních Dubenek, na okraji hráze rybníka Bor směrem k Jihlávce. Na první pohled jde o klidné místo v krajině Vysočiny. Právě zde se však podle tradičně uváděného data 17. listopadu 1423 odehrál ozbrojený střet, který dodnes připomíná zhruba tři metry vysoký kamenný monolit s kalichem na vrcholu.
Okolní terén napovídá, proč mohl být rybník pro vojenský manévr důležitý. Cesta se u hráze zužuje: z jedné strany ji omezuje vodní plocha, z druhé stoupá svah ke kótě 693. Pokud se útočníci ukryli za jeho vrcholem, mohli získat překvapivý útok na kolonu postupující po cestě. Dnešní návštěvník si tak může při pohledu na hráz a okolní svahy poměrně dobře představit základní podmínky tehdejšího bojiště.
Střet táborských a umírněných husitů
Událost bývá označována jako bitva u Horních Dubenek, bitva u Boru nebo střet u rybníka Bor. Táborské vojsko vedl Jan Hvězda z Vícemilic, přezdívaný Bzdinka a spojenec Jana Žižky. Před tažením zaútočilo na Telč, která tehdy patřila pánům z Hradce. Město mělo být vypleněno, jeho hrad však táborské oddíly pravděpodobně nedobyly. Zároveň se jejich vojsko spojovalo s výpravami proti hradům Štamberk a Janštejn.
Proti němu vystoupil Menhart II. z Hradce, představitel umírněného utrakvismu. Podle pozdějšího regionálního výkladu shromáždil téměř tři tisíce mužů. Tento počet ale nelze pokládat za bezpečně doložený údaj z dobových pramenů. Stejně nejistý zůstává i přesný výsledek bitvy. Tradiční vyprávění hovoří o porážce táborského vojska, současné regionální materiály však upozorňují, že podrobnosti stojí zčásti na pozdějších a problematicky ověřitelných zprávách.
Jedna z rekonstrukcí předpokládá, že Menhart zaútočil na střed pochodové kolony ve chvíli, kdy kolem hráze projížděly zásobovací vozy s kořistí z Telče. Útok mohl kolonu rozdělit a zatlačit pěší do nevýhodného prostoru mezi svahem a rybníkem. Podle pozdějších zpráv v boji zahynul táborský hejtman Havel Pinta. Jan Hvězda měl přežít a s předním vojem ustoupit směrem k Pelhřimovu, kde se jeho muži spojili s dalšími Žižkovými silami. Takový popis je třeba chápat jako historickou interpretaci, nikoli jako detail potvrzený jednoznačným svědectvím z doby střetu.
Pomník vznikl po pěti staletích
Dnešní památník nebyl postaven bezprostředně po bitvě. O jeho vznik se zasloužil Spolek pro zbudování pomníku, založený v Horních Dubenkách roku 1911. Monument byl odhalen 15. července 1923 při připomínce 500. výročí události. V roce 2023 pak obec upozornila na 600 let od bitvy a připravovala u památníku také informační panel věnovaný místopisným údajům a legendám spojeným s rybníkem Bor.
Husitskou minulost v obci připomíná také kalich ve znaku Horních Dubenek. Nedaleko pomníku stojí druhý kámen, označovaný jako Žižkův kámen nebo místo Na Žižkovinách. Podle místní tradice zde měl tábořit husitský vojenský oddíl, jeho přesná poloha však není spolehlivě doložena. Památník u hráze i tento kámen proto stojí na pomezí ověřitelné historie a krajinné paměti, která se předává po generace.
Krvavec není jen příběh o krvi
S rybníkem se pojí vyprávění, že po bitvě zbarvila krev padlých jeho vodu a místo proto dostalo jméno Krvavec. Romantická podoba pověsti se rozšířila i díky novele Rybník Krvavec od počáteckého rodáka Otokara Březiny. Historické doklady ale tuto verzi nepotvrzují. Načervenalé zbarvení vody může souviset s rašelinou a název Krvavec je zřejmě starší než samotná bitva. Potok od rybníka Bor se jako Krvavec připomíná už v listině z roku 1451, zatímco místo či ves Krvavé se objevuje již roku 1369.
Také tvrzení o přibližně třech stovkách padlých patří spíše k pozdější tradici než k přesně doložené statistice. Právě tento rozdíl mezi legendou a historickou jistotou dává místu zvláštní přitažlivost. Návštěva nevede k jediné definitivní odpovědi, ale k otázkám, jak se středověká událost proměňovala v místní příběh.
Krátká zastávka i výlet po krajině
K pomníku vede z Horních Dubenek červeně značená turistická cesta směrem na Jihlávku. U rybníka lze začít krátkou historickou zastávkou, nebo pokračovat po širším okruhu krajinou kolem počáteckých pramenů. Doporučovaný pěší okruh měří přibližně šest až sedm kilometrů a zabere zhruba hodinu a padesát minut.
Výlet je možné spojit s návštěvou pramenů svatého Vojtěcha a svaté Markéty, pramene Jihlavy, Chadimova mlýna s mlynářskou expozicí, zříceniny Janštejna nebo Janštejnské sklárny. V roce 2023 vedl do Horních Dubenek také dálkový pochod Cestou Jana Hvězdy z Vícemilic. Ať už k Boru dorazíte při delší túře, nebo jen krátkou procházkou od obce, stojí za to chvíli sledovat cestu, hráz a svah. Právě jejich uspořádání je možná nejpůsobivějším svědkem dávného střetu.