Na skalnaté vyvýšenině uprostřed lesa dnes Janštejn nepůsobí jako mohutný hrad. Nejvýraznějším pozůstatkem je spodní část štíhlého válcového bergfritu, kolem níž se ukrývají zbytky hradby, paláce, příkopu a valu. Právě skromnost dochovaných reliktů však dává místu zvláštní půvab. Návštěvník tu neprochází upraveným areálem s rozsáhlými zdmi, ale krajinou, v níž je potřeba jednotlivé stopy teprve hledat a číst.
Gotický hrad mezi lesy
Janštejn se nachází mezi Novou Vsí a Horními Dubenkami, pod něž hradní lokalita administrativně spadá. Jeho vznik není zcela objasněný. Pravděpodobně mohl vyrůst kolem roku 1315 v souvislosti s utvářením počáteckého panství, jistější je však až první písemná zmínka z roku 1358. Tehdy se hrad objevuje v souvislosti s majetkovou transakcí, při níž jej Štěpán z Březnice poskytl markraběti Janovi jako záruku. Samotný zápis ale neumožňuje s úplnou jistotou určit, kdo byl v dané době skutečným držitelem hradu.
O čtvrt století později, roku 1383, prodali Jan a Jaroslav z Meziříčí Janštejn spolu s Novou Vsí, Dubenkami a částí Jihlávky Jindřichovi z Hradce. Poslední známá zpráva o hradu pochází z roku 1386. Poté se jeho dějiny odmlčují a stavba zřejmě poměrně rychle ztratila svůj význam.
Co z hradu zůstalo
Janštejn měl takzvanou bergfritovou dispozici, tedy uspořádání s výraznou věží, která sloužila především jako obranný prvek a poslední útočiště. Dochovaná válcová věž měla podle dostupných údajů průměr přibližně 4,7 metru. Vyrostla z lomového kamene spojovaného vápennou maltou a její fragment bývá označován za mimořádně malý mezi bergfrity.
V hradním jádru lze rozpoznat také pozůstatky paláce rozděleného do tří místností. Malé nádvoří uzavírala hradba silná přibližně jeden a půl až 1,7 metru, doplněná parkánem. V blízkosti věže jsou patrné i terénní stopy dalšího zaobleného objektu, který mohl souviset s druhou věží u vstupu. Hospodářské zázemí se patrně nacházelo mimo vlastní jádro hradu. V lese po něm zůstaly především prohlubně po zaniklých stavbách, připomínající někdejší předhradní dvůr.
Zánik obestřený nejistotou
Tradiční vyprávění spojuje konec Janštejna s husitskými válkami a událostmi v okolí Horních Dubenek roku 1423. Podle místní pověsti mohl být hrad poškozen při tažení Jana Žižky. Tuto představu je však třeba odlišovat od toho, co lze doložit. Přímé důkazy o dobytí hradu právě v roce 1423 nejsou známé. Opatrnější výklad připouští, že Janštejn pravděpodobně vyhořel v nejasné době a už nebyl obnoven.
Nejasný konec je jedním z důvodů, proč má lokalita význam i pro odborníky. Z několika fragmentů zdiva a nenápadných terénních nerovností lze stále získávat informace o podobě hradu, způsobu jeho výstavby i proměnách, které během své existence prodělal.
Ruina, kterou pomáhá poznávat nový výzkum
Janštejn je chráněnou kulturní památkou a od roku 2025 se mu věnuje multidisciplinární výzkum. Na něm spolupracuje mimo jiné Mikroregion Telčsko a Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR. Projekt má propojit archeologické, stavební a geologické poznatky a přispět také k budoucí ochraně dochovaných pozůstatků.
Součástí plánovaných a probíhajících prací jsou archeologické sondy v místech narušených lesní těžbou, dokumentace studní, letecké snímkování, řízená detektorová prospekce a odběr vzorků. Počítá se rovněž s vytvořením 3D modelu zříceniny. Výsledky se mohou v dalších letech promítat do přesnějšího poznání lokality, proto není vhodné považovat současný obraz Janštejna za definitivní.
Tip na výlet do historické krajiny
Zřícenina je volně přístupná a vede k ní lesní terén mezi Novou Vsí a Horními Dubenkami. Konkrétní trasu je dobré před cestou ověřit v aktuální turistické mapě. Místo nemá návštěvnické zázemí ani pokladnu; hodí se především pro ty, kdo vyhledávají drobné hradní lokality, archeologii a klidnou historickou krajinu.
Výlet lze spojit s Horními Dubenkami, Chadimovým mlýnem nebo památníky připomínajícími husitské události u rybníka Bor, včetně Žižkova kamene. Při návštěvě je nutné respektovat lesní provoz, nerozebírat zdivo a nezasahovat do terénu či studní. Janštejn totiž není jen romantická ruina, ale také citlivá památka, jejíž příběh se teprve postupně skládá.