Na první pohled působí jako strom z romantického obrazu: osamělá borovice se zakřiveným kmenem stojí na skále nad hladinou Vírské přehrady. Chudobínská borovice je ale víc než výrazná přírodní dominanta Žďárska. Je také posledním živým svědkem obce, kterou v 50. letech 20. století pohltila voda.
Poslední pamětník zatopeného Chudobína
Chudobín je v písemných pramenech doložen už k roku 1384. Osada ležela v údolí Svratky a postupně se rozrostla v obec, jejíž obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím. Nechyběly zde však ani mlýny, pily, řemeslné dílny, hostinec nebo obchod. Přibližně kilometr a půl od vesnice se nacházela osada Hamry, průmyslová část obce, kde se v minulosti pracovalo také v hamrech.
Ještě v roce 1950 měl Chudobín 22 domů a 143 obyvatel. Poté se jeho osud spojil s výstavbou Vírské přehrady. Stavba začala v roce 1947 a nádrž byla uvedena do provozu v roce 1958. Zátopová oblast zasáhla mimo jiné Dalečín, Chudobín, Korouhvice a Vír. Vesnice zanikla v souvislosti s výstavbou a napouštěním nádrže v průběhu 50. let.
Borovice na skalním ostrohu zůstala. Když hladina poklesne, mohou se v prostoru bývalé obce objevit zbytky cest, původní řečiště Svratky a další stopy někdejší krajiny. Strom tak propojuje dva světy: dnešní vodárenskou nádrž a údolí, které před ní bývalo domovem lidí.
Stovky let v kameni, větru a vodě
Chudobínská borovice je borovice lesní a její stáří se odhaduje na stovky let. Jednotlivé údaje se liší: oficiální anketa Strom čtvrtstoletí pracuje přibližně s 250 lety, obec Dalečín uvádí až 350 let a odborné posouzení připustilo dokonce možnost stáří kolem 500 let. Přesný věk nelze spolehlivě určit také kvůli dutině uvnitř kmene.
Strom měří zhruba 13 metrů. Jeho obvod se podle použitého měření pohybuje kolem 177 až 188 centimetrů. Nejvýraznějším znakem je esovitě prohnutý kmen a koruna. Tento tvar nevznikl náhodou. Borovice se po dlouhá desetiletí přizpůsobovala větru, pohybu podloží i podmínkám na skalnatém výběžku.
Její kořeny navíc musejí snášet výrazné kolísání hladiny. Při vysokém stavu může být jejich část zaplavena, při nízkém se strom ocitá vysoko nad vodou. Diagnostika provedená v roce 2020 včetně akustické tomografie a 3D skenu přesto popsala borovici jako zdravotně vitální a mechanicky stabilní. Citlivé jsou zejména povrchové kořeny a vnitřní dutina kmene.
Od místního symbolu k evropskému Stromu roku
Význam borovice dávno překročil hranice Dalečína. V roce 2019 zvítězila v české anketě Strom roku a o rok později se jako první český strom stala také vítězem evropského kola. Za její popularitou stojí nejen působivý vzhled, ale i příběh Chudobína a práce místních lidí, kteří na zaniklou obec nenechali zapomenout.
V jubilejním ročníku ankety v roce 2026 Chudobínská borovice soutěží spolu s dalšími vítězi minulých ročníků o titul Strom čtvrtstoletí. Hlasování je naplánováno od 10. srpna do 5. října 2026. Strom se objevil také na české poštovní známce v emisi věnované ochraně přírody, která byla vyhlášena nejkrásnější známkou roku 2022.
K borovici se váže i místní pověst. Za větrných nocí má na skále hrát čert na housle. Pravděpodobně jde o dávné vysvětlení hvízdání větru a meluzíny v údolí Svratky, přesto legendě nechybí atmosféra, která k osamělému stromu nad vodou dobře patří.
Obdivovat z dálky, vydat se po stezce
Samotný skalní výběžek s borovicí není přístupný. Leží v I. ochranném pásmu vodárenské nádrže a vstup k němu je zakázán. Omezení chrání nejen zdroj pitné vody, ale také půdu a povrchové kořeny stromu. Nejlepší výhled nabízí protější břeh, kde se nachází vyhlídka s informační tabulí.
K vyhlídce lze dojít nebo dojet po pravobřežní komunikaci mezi Dalečínem a Vírem. Úsek je součástí Svratecké vodohospodářské naučné stezky, která měří přibližně 16 kilometrů a má 22 zastavení. Trasa je vhodná pro pěší i cyklisty, její aktuální stav je však dobré před cestou ověřit. Vírská přehrada není běžným rekreačním místem ke koupání ani k plavbě.
Návštěvu lze spojit s prohlídkou Dalečína, zříceniny hradu nebo vyhlídek Kobylí skála a Popelkova skála. Zajímavým cílem je také hráz a elektrárna Vír I. Chudobínská borovice přitom zůstává hlavním bodem výletu: připomíná, že i ve změněné krajině může jediný strom uchovat paměť celé obce.