Na výslunných svazích Dlouhé hory u Kozel se odehrává pozoruhodný ochranářský příběh. Vrch vysoký 483 metrů patří k přírodně cenným místům lounské části Českého středohoří a je známý především zachovalými suchými stepními a skalními trávníky. Právě tady se podařilo obnovit výskyt okáče skalního, kriticky ohroženého motýla, který z české krajiny téměř zmizel.
Motýl, který potřebuje otevřenou krajinu
Okáč skalní (Chazara briseis) je v Červeném seznamu veden jako kriticky ohrožený druh. Podle české legislativy patří mezi druhy silně ohrožené. Jeho úbytek souvisel hlavně se změnami hospodaření po druhé světové válce. Když se z teplých svahů vytratila pastva, začaly stepní plochy zarůstat vysokou trávou a dřevinami. Pro motýla, který potřebuje krátkostébelné porosty a místa s obnaženou půdou, se tak vhodné prostředí rychle zmenšovalo.
Dospělí okáči se objevují přibližně od července. Samice kladou vajíčka v srpnu a září, housenky se živí travami, přezimují a kuklí se až v následujícím roce. Vývoj je úzce spojený s kostřavovými trávníky. Samci navíc vyhledávají partnerky na vrcholcích kopců, což je chování známé jako hilltopping.
Návrat díky vypouštění i dlouhodobé péči
V Českém středohoří probíhá od roku 2015 vypouštění vajíček, housenek nebo dospělých motýlů na vhodné lokality. Dlouhá hora patří mezi místa, kde byla reintrodukce úspěšná a kde se výskyt pravidelně sleduje. Komplexní monitoring metodou zpětných odchytů zde proběhl v roce 2019; při pravidelných kontrolách byli okáči zaznamenáváni během několika termínů od července do září.
Samotné vypuštění motýlů by ale nestačilo. Rozhodující je stav krajiny. Dlouhá hora je proto pravidelně pasena smíšeným stádem ovcí a koz. Zvířata vytvářejí mozaiku různě vysokých porostů, narušují travní drn a pomáhají udržovat otevřená místa, která samice potřebují ke kladení vajíček. Po vlhčích letech je nutné také ručně vyhrabávat stařinu a odstraňovat zmlazení náletových dřevin.
Právě taková práce může návštěvníkovi připadat nenápadná, pro stepní biotopy je však zásadní. Do cenných trávníků se mohou šířit například akát, borovice černá nebo žanovec měchýřník. Bez pravidelné péče by se výslunné svahy postupně uzavíraly a vzácné druhy by z nich mizely.
Step plná květin a drobného života
Okáč skalní je takzvaným deštníkovým druhem. Ochrana jeho prostředí pomáhá i dalším obyvatelům teplých stepí, například okáči metlicovému nebo saranči skalní. Na skalních trávnících Dlouhé hory jsou uváděny také rostliny typické pro suchá stanoviště, mezi nimi koniklec luční český, kavyl Ivanův, kavyl vláskovitý, hlaváč žlutavý, sesel fenyklový, mateřídouška časná, hvozdík kartouzek a mochna písečná. Jde o doložený výčet květeny lokality, nikoli o úplný ani aktuální seznam všech zde rostoucích druhů.
Širší lounská část Českého středohoří patří k nejvýznamnějším motýlím oblastem v Česku. Monitoring AOPK z roku 2026 eviduje stovky druhů na okolních vrších, například na Oblíku, Rané a Písečném vrchu. Tato čísla se týkají konkrétních lokalit a zahrnují denní i noční motýly, přesto dobře ukazují mimořádnou pestrost zdejší krajiny. Zároveň připomínají její křehkost: v České republice za posledních 60 let vyhynulo 19 druhů denních motýlů a přibližně polovina zbývajících je ohrožena.
Na Dlouhou horu s respektem
Dlouhá hora leží mezi Kozly a Jabloncem, zhruba deset kilometrů severně od Loun, v Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Není vhodné ji označovat jako samostatnou přírodní rezervaci nebo přírodní památku; přesnější je mluvit o cenné stepní lokalitě v rámci CHKO.
Vrch podle dostupných turistických popisů nemá vlastní značenou turistickou trasu. Před cestou je proto dobré ověřit přístup v aktuální mapě a respektovat skutečný průběh cest i případná omezení. Citlivé trávníky není vhodné prošlapávat, rostliny ani hmyz sbírat a pasoucí se zvířata rušit. Pozorování okáče nelze zaručit – jeho početnost se mění podle počasí i průběhu sezony.
Zájemci mohou Dlouhou horu poznat s odborným výkladem během přírodovědné vycházky Oblastního muzea v Lounech. Entomolog Pavel Moravec provede návštěvníky lokalitou v neděli 6. září 2026 od 9 hodin. Sraz je plánován u odbočky ze silnice Sinutce–Kozly na západním úpatí vrchu. Dopolední program má trvat přibližně dvě hodiny a nabídne nejen hledání vzácného motýla, ale také vysvětlení, proč se o zdejší přírodu starají lidé, ovce, kozy i obyčejné hrábě.