Ve Velké Lhotě na Valašsku stojí kostel, který nemá věž ani zvon, a přesto je z dálky nepřehlédnutelný. Jeho dřevěné stěny, šindelová krytina a poloha na prudkém svahu z něj dělají pozoruhodnou památku. Zároveň nejde jen o stavbu k prohlížení: evangelický sbor ji dodnes používá k bohoslužbám.
Kostel, který přišel po Tolerančním patentu
Historie zdejšího sboru se začala psát krátce po vydání Tolerančního patentu v roce 1781. Ten povolil některá nekatolická vyznání, neznamenal však neomezenou náboženskou svobodu. Veřejný protestantský život se přesto mohl znovu rozvíjet. Na tehdejší Hrubé Lhotě vznikl evangelický sbor už následujícího roku.
Než měl sbor vlastní kostel, scházeli se věřící ve stodole Jiřího Fabiána. Stavba kostela začala roku 1782 a první bohoslužby se v něm konaly o rok později. Vznikl ze silných smrkových klád a jeho jednoduchost připomíná dobu, kdy se evangelické obce po dlouhém omezení znovu usazovaly ve veřejném prostoru.
Roubená stavba ve strmém svahu
Kostel je krytý šindelem a jeho nejvýraznějším prvkem je mansardová střecha. Ta podle dochovaných informací nebyla součástí původního projektu. Jako možné vysvětlení se uvádí tehdejší módní vliv, případně snaha nahradit věž, kterou pravidla pro nekatolické kostely neumožňovala. Jisté vysvětlení ale k dispozici není.
Stavba nemá věž ani zvon a stojí na příkrém svahu. Právě přístup ke kostelu bývá pro návštěvníky výrazným dojmem. Strmou polohu zmiňoval ve svých Pamětech také Jan Karafiát, který ve Velké Lhotě působil. Dřevěný kostel navíc přečkal i požár blízké stodoly v roce 1935. Později se uvažovalo o jeho přemístění do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm, tento záměr se však neuskutečnil.
Střídmý interiér a prostor pro společnou bohoslužbu
Uvnitř se uplatňuje protestantská tradice, která klade důraz na společné shromáždění a slyšené slovo. Lavice jsou uspořádány kolem stolu Páně, prostor je střídmý a jeho výzdobu tvoří mimo jiné biblické nápisy. Na stropě je připomenuto, že kostel je domem modlitby. Interiér doplňují empory a varhany, pořízené v roce 1996.
Prostor tak působí jinak než bohatě zdobené kostely, na které návštěvníci často narazí při cestách po českých regionech. Jeho působivost spočívá spíš v jednoduchosti, dřevěné konstrukci a vědomí, že se zde po staletí schází místní sbor. Kostel není muzejní kulisou, ale živou součástí obce.
Velká Lhota a Jan Karafiát
S místní farou je spojen Jan Karafiát, známý především jako autor knihy Broučci. Ve Velké Lhotě působil jako farář v letech 1875 až 1895. Jeho pobyt připomíná pamětní deska na faře a také Naučná stezka Jana Karafiáta, která vede z Valašského Meziříčí směrem k přehradě Bystřička. Jedno ze zastavení se věnuje právě kostelu.
Návštěvu lze spojit s procházkou po stezce a poznáváním okolní krajiny. Kostel je aktivním bohoslužebným prostorem, proto nelze automaticky počítat s volným přístupem do interiéru kdykoli během dne. Před cestou je vhodné ověřit možnosti návštěvy u místního evangelického sboru. Objekt je nevytápěný a bez umělého osvětlení, což se hodí vzít v úvahu zvlášť při chladnějším počasí.