Hamerská přehrada na horním toku Chrudimky patří k nejzajímavějším technickým památkám Hlinecka. Na první pohled nemusí působit monumentálně, její význam je ale pozoruhodný: vznikla na začátku 20. století jako jedno z prvních velkých vodních děl se sypanou zemní hrází v českých zemích. Dnes slouží především jako vodárenská nádrž a její okolí proto nemá charakter běžného rekreačního místa.
Odpověď na ničivé povodně
Impulzem ke stavbě byly opakované povodně na Chrudimce. Zvlášť silně se do povědomí zapsala katastrofa z noci z 12. na 13. srpna 1880, která ukázala, jak zranitelné jsou obce a hospodářství v údolí řeky. O několik desetiletí později se proto nádrže na Chrudimce dostaly do Generálního programu upravování řek v Království českém.
Plán počítal se třemi retenčními profily – u Hamrů, Seče a Křižanovic. Peněz však nebylo dost, a tak byla v prvním stavebním období mezi lety 1904 a 1912 vybudována pouze Hamerská nádrž. O její prosazení se významně zasadil Karel Adámek z Hlinska, tehdejší okresní představitel, poslanec a člen zemské komise pro úpravu řek.
Stavba začala slavnostním odstřelem v místě budoucího obtokového tunelu 15. listopadu 1907. Naplno se rozběhla v únoru následujícího roku a do provozu byla přehrada uvedena v září 1912. Kolaudace proběhla ještě v říjnu téhož roku.
Hráz z hlíny, kolejí a lidské práce
Projekt připravilo technické oddělení c. k. místodržitelství Království českého. Hlavní práce provedla pražská firma Bělský & Plenkner. Staveniště nebylo jednoduché. Dělníci se potýkali s deštivým počasím, nedostatkem pracovních sil i s tvrdou rulovou horninou, v níž bylo mnoho křemene. V září 1910 navíc povodeň poškodila ochrannou hráz a voda zaplavila rozestavěné dílo.
Hráz vznikala z materiálu vytěženého přímo v okolí. Ze dna budoucí nádrže pocházelo přibližně 10 tisíc kubíků zeminy, dalších asi 38 tisíc kubíků dělníci získali na pravém svahu nad nádrží. Zemina se po staveništi dopravovala ručními vozíky po kolejích, ukládala po třiceticentimetrových vrstvách a hutnila tří- tunovým válcem poháněným benzinovým motorem.
Současná přímá zemní hráz má korunu dlouhou 208,4 metru a podle dnešních technických údajů dosahuje výšky 17,7 metru nad základovou spárou. Její bezpečnost zajišťují mimo jiné dvě spodní výpusti, obtokový tunel dlouhý 81,5 metru a boční nehrazený přeliv s přelivnou hranou dlouhou 29 metrů.
Od retenční nádrže ke zdroji pitné vody
Historie přehrady se nezastavila dokončením stavby. Po protržení přehrady na Bílé Desné v roce 1916, při němž zahynulo 62 lidí, zesílily obavy z bezpečnosti sypaných hrází. Hamerské dílo proto prošlo prověřením a následnými úpravami. V roce 1922 byla zvýšena koruna, o čtyři roky později přibyly pozorovací trubky a v letech 1931 až 1933 byla hráz zesílena betonovým pláštěm s kamenným obkladem na návodní straně. Současně byla cementovou injektáží utěsněna část levobřežního skalního podloží.
Další modernizace se uskutečnila v letech 1966 až 1969. Upravily se uzávěry spodních výpustí, přibylo odběrné potrubí a bezpečnostní přeliv byl zvýšen o 45 centimetrů. Právě v této době se proměnil hlavní účel nádrže. V roce 1961 bylo rozhodnuto využít ji jako zdroj pitné vody pro Hlinecko. Na přelomu let 1969 a 1970 začala fungovat úpravna vody u Hamrů a skupinový vodovod pro Hlinsko a okolí.
Vodárenský odběr vede z nádrže potrubím dlouhým 633 metrů k úpravně vody nad obcí Hamry. Nádrž má celkový objem přibližně 3,62 milionu kubíků a při nejvyšší uváděné hladině zatápí plochu 80,55 hektaru. Kromě zásobování vodou pomáhá udržovat minimální průtok v Chrudimce, částečně tlumí účinky velkých vod a slouží také rybímu hospodářství.
Přehrada, kterou si nelze prohlédnout jako výletní atrakci
Právě vodárenská funkce určuje dnešní režim místa. V ochranném pásmu vodního zdroje platí zákaz rybolovu, koupání i vstupu. Návštěvníci proto nemohou počítat s volným přístupem na hráz ani s rekreací u vody. Přehradu lze vnímat především z veřejně přístupných míst mimo ochranné pásmo a vždy podle místního značení. Aktuální omezení je vhodné ověřit u Povodí Labe nebo obce Hamry.
Vodní dílo navíc připomněla povodeň v září 2024. Na profilu Hamry tehdy ČHMÚ zaznamenal vodní stav 104 centimetrů a průtok 34,6 kubíku za sekundu, s dobou opakování odhadovanou na 50 až 100 let. Hráz podle dostupných informací zůstala v pořádku, poškozena však byla kaskáda a dlažba bezpečnostního přelivu. V květnu 2025 se náklady na opravu odhadovaly asi na 1,5 milionu korun; další vývoj je třeba ověřit u správce nádrže.
Hamry – místo vody i železa
Hamerská přehrada dobře zapadá do historie obce, která byla po staletí spojená s vodní energií a zpracováním železa. V hamru se zde železná ruda zpracovávala už v 15. a 16. století a hamernické řemeslo přetrvalo až do 18. století. Na začátku 19. století pracovaly v obci tři vodní mlýny, pila a olejna.
Výlet do okolí tak nemusí být jen hledáním samotné nádrže. Hamry a širší Hlinecko připomínají, jak Chrudimka po staletí poháněla průmysl, živila krajinu a zároveň dokázala přinášet ničivé povodně. Hamerská přehrada je výsledkem snahy tuto sílu zkrotit – a dodnes zůstává především funkčním, citlivě chráněným vodním dílem, nikoli klasickým turistickým cílem.