Nejpozoruhodnější detail hulínského kostela svatého Václava není na první pohled vidět. Původní hlavní vstup do chrámu se dnes nachází uvnitř severní předsíně zvané Žebračka. Ukrytý románský portál patří k nejcennějším pozůstatkům stavby, jejíž počátky pravděpodobně sahají do první poloviny 13. století, nejspíše do doby kolem roku 1230.
Slavnostní vstup z pískovce
Portál je mimořádný svou velikostí i výzdobou. Je přibližně 520 centimetrů široký a 445 centimetrů vysoký. Tvoří jej čtyři šikmo kanelované sloupky se šroubovitě vinutým povrchem, patkami a bohatě zdobenými hlavicemi. Na některých se objevují rostlinné motivy, zatímco dvě vnější hlavice bývají vykládány jako stylizovaní ptáci s rozepjatými křídly.
Nad sloupky se zvedají tři stupňovitě vystupující oblouky, rovněž opatřené šroubovitým dekorem. Celek je zhotoven ze světlého pískovce a bývá spojován s takzvanou vineckou skupinou románských staveb, v níž představuje moravský protějšek. Typově jde o slavnostní portál, jaký se uplatňoval především u významných bazilik nebo kaplí v sídlech panovníků a velmožů. Jeho přítomnost tak napovídá, že Hulín měl ve středověku důležité postavení.
Z románského kostela zůstalo víc než portál
Původní kostel byl jednolodní, orientovaný a zakončený apsidou. Měl také panskou tribunu, plochý dřevěný strop a nízkou věž. Z románské etapy se dodnes zachovala především západní obvodová zeď z tesaných pískovcových kvádrů. Pozorný návštěvník může objevit také původní okenní otvory – dvě okna na severní a jedno na jižní straně.
Stavba se v průběhu staletí proměňovala. Románskou věž nahradila nová v letech 1583 až 1584 a její nejvyšší podlaží přibylo při úpravě v letech 1869 až 1870. V roce 1619 vznikla před severním portálem předsíň Žebračka. Tím se portál ocitl uvnitř a zároveň získal ochranu před deštěm, mrazem i dalšími povětrnostními vlivy.
Požáry změnily podobu chrámu
Kostel v minulosti několikrát utrpěl při požárech. Nejničivější přišel 13. července 1747, kdy shořela střecha, krovy a další dřevěné části, stejně jako varhany a fara. Následná barokní obnova probíhala v letech 1749 až 1754. Tehdy byla odstraněna původní románská apsida, loď se rozšířila a plochý strop nahradila klenba.
Dnešní hlavní vstup pod věží vznikl až v roce 1780. Později jej doplnil štít s polopostavou Krista Vykupitele, dílem sochaře Julia Pelikána z roku 1937. Na kostele je tak možné číst několik stavebních vrstev najednou: románské základy a zdivo, renesanční a pozdější věž, barokní loď i novodobé doplňky.
Okolí připomíná starší centrum Hulína
Kostel kdysi stál uprostřed hřbitova, který byl zrušen v roce 1785. Areál obklopoval val a příkop; ke kostelu a faře vedly přes vodní překážku dřevěné lávky. V těsném sousedství se dochoval historický areál fary s kaplankou a hospodářskými budovami. Pozornost si zaslouží také ohradní zeď s branou, barokní sochy a kříž.
Význam místa potvrdil i archeologický průzkum spojený s výstavbou chodníků na jaře 2026. Pod dnešní úrovní terénu se objevily základy původní románské věže. Zjištění naznačují, že okolní terén byl v první polovině 13. století nejméně o metr níže. Archeologové zároveň zjistili, že některé kvádry z rozebrané románské věže byly později použity při stavbě renesanční věže. Objevily se také zbytky keramické krytiny.
Co při návštěvě nepřehlédnout
Hulínský kostel je kulturní památkou a stojí za návštěvu především jako celek. Vedle barokně proměněného interiéru lze sledovat románské zdivo, stará okna, věž i pozůstatky historického uspořádání areálu. Největším lákadlem však zůstává portál v Žebračce – dílo, které přežilo požáry i přestavby a dodnes ukazuje, jak významný chrám zde ve středověku vznikl.
Protože portál není běžně přístupný jako venkovní památka, záleží prohlídka na otevření kostela nebo na předchozí domluvě s Římskokatolickou farností Hulín. Aktuální možnosti návštěvy je vhodné ověřit předem.