Jen část původně zamýšleného obřího areálu dnes stojí v pražském Karlíně. Invalidovna měla podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera pojmout přibližně 4 000 lidí a zabírat čtverec o rozměrech 300 × 300 metrů. Kvůli nedostatku peněz však vznikla zhruba devítina plánovaného komplexu – severovýchodní blok s vnitřním dvorem.
I v této zmenšené podobě patří Invalidovna k nejvýznamnějším barokním stavbám v českých zemích. Není přitom jen architektonickou památkou. Vypráví také o tom, jak se v minulosti společnost pokoušela postarat o vojáky, které válka připravila o zdraví, práci nebo možnost samostatného života.
Odkaz vojáka, který se změnil v instituci
Za vznikem Invalidovny stál Petr Strozzi, vojenský důstojník a diplomat. Po vlastním zranění v roce 1657 se rozhodl věnovat svůj majetek válečně postiženým, zestárlým a chudým vysloužilcům i jejich rodinám. Závěť sepsal 3. srpna 1658 a jeho nadace, podmíněná mimo jiné římskokatolickým vyznáním příjemců, fungovala až do roku 1952.
Základní kámen pražské Invalidovny položil císař Karel VI. v srpnu 1732. První obyvatelé se do budovy stěhovali už v roce 1735, definitivně dokončena byla o dva roky později. Původní záměr počítal s vlastním kostelem, nemocnicemi, pekárnou, pivovarem, jatkami, obchody, školou i dalšími službami. Velkolepý kostel však kvůli úsporám nahradila skromnější kaple sv. Kříže.
Každodennost za zdmi Invalidovny
Invalidovna nebyla pouhým domovem pro vysloužilce. Fungovala v ní nemocnice, škola pro děti, dílny i obchody. Obyvatelé podléhali vojenskému režimu s budíčkem, večerkou a pravidly, která upravovala například chování, pořádek nebo nakládání s alkoholem.
Ubytování mělo podobu velkých jednotek s mezonetovými mezipatry. V některých žilo kolem třiceti invalidů, někdy společně s rodinami. Původně otevřené galerie byly později zazděny, aby se v obytných prostorách lépe udržovalo teplo a lidé měli více soukromí. Nejvíce obyvatel zde žilo v roce 1854 – celkem 1 404 lidí včetně žen a dětí. Za válek se počet obyvatel měnil a budova sloužila také jako lazaret pro zraněné vojáky.
Součástí zdejšího života byla rovněž práce a rekvalifikace. Fungovala například kartáčnická dílna a programy pro slepé invalidy. Nejslavnějším člověkem spojeným s pozdější Invalidovnou se stal fotograf Josef Sudek. Po ztrátě pravé paže na italské frontě zde v letech 1922 až 1927 žil jako válečný vysloužilec a na státní náklady se připravoval na nové povolání. Jeho cyklus Z Invalidovny zachycuje nejen prostory, ale i atmosféru a obyvatele ústavu.
Od vysloužilců k archivům a filmu
Po první světové válce počet invalidů postupně klesal. Ve 30. letech byli poslední obyvatelé přestěhováni do nového zařízení v Hořicích v Podkrkonoší, které vzniklo z prostředků Strozziho nadace. Karlínský areál pak využívaly například Vojenský historický archiv, Národní technické muzeum nebo Vojenské muzeum. Armáda objekt opustila v roce 2015.
Budovu poznají také filmoví diváci. Invalidovna se objevila mimo jiné ve filmech Ostře sledované vlaky a Amadeus Miloše Formana. Při natáčení Amadea v roce 1983 posloužil dvůr a východní chodba přízemí.
Areál výrazně poznamenala povodeň v srpnu 2002, která zaplavila celé přízemí a poškodila objekt i archivní fondy. Invalidovna je kulturní památkou od roku 1958, nejvyšší stupeň ochrany získala v roce 2017. Od roku 2018 o ni pečuje Národní památkový ústav.
Obnova za miliardy má vrátit areálu život
Rozsáhlá rekonstrukce je součástí státního programu Péče o národní kulturní dědictví II. Náklady jsou odhadovány na 2,15 miliardy korun včetně DPH, což má být největší investice v historii Národního památkového ústavu. V červenci 2026 byl oznámen výběr zhotovitele, samotná realizace však ještě souvisí s navazujícím uvolněním finančních prostředků a podpisem smlouvy.
Obnova se zaměří na historickou budovu, zahrady i dvě nové symetrické přístavby na jižní straně. Ty mají převzít technické a provozní zázemí, aby bylo možné citlivěji uchovat historické interiéry. Opravy zahrnou mimo jiné dřevěné podlahy, dveře a okna. Arkády zazděné v 19. století se z tepelných důvodů znovu otevírat nebudou.
Co návštěvníci uvidí v budoucnu
Po dokončení, předběžně na přelomu let 2029 a 2030, má Invalidovna fungovat jako kulturní a vzdělávací centrum. Připravují se expozice o dějinách areálu, životě jeho obyvatel i evropském kontextu péče o vojenské invalidy. Přibýt má také návštěvnické centrum, galerie, kavárna, obchod, workshopy a prostory pro dětské skupiny.
Návštěvnický okruh má zahrnout kapli sv. Kříže, půdní prostory, historické obytné jednotky i další dosud méně známá místa. Každodenně by mělo být přístupných přibližně 80 procent areálu. Jihozápadní přístavba má nabídnout multifunkční sál pro zhruba 170 lidí, v severovýchodní má najít zázemí Pražský filharmonický sbor.
K 25. srpnu 2026 je Invalidovna pro běžné návštěvníky uzavřena. Během rekonstrukce lze její exteriér spojit s procházkou po Karlíně, k barokní hřbitovní kapli z roku 1753 a pozůstatkům někdejšího vojenského hřbitova invalidů. K areálu se pohodlně dostanete od stanice metra Invalidovna. Interiéry však budou znovu přístupné až po dokončení obnovy.