Juditin most zmizel z pražské scenérie před staletími, jeho části však nezmizely úplně. Románský kamenný most, který nechal kolem roku 1170 vystavět kníže Vladislav II. podle své manželky Judity Durynské, poškodil velký příval vody v roce 1342. Později jej nahradil Karlův most, ale fragmenty starší stavby se dodnes ukrývají ve zdech a sklepech Malé Strany.
Dobře patrné jsou například v okolí ulice U Lužického semináře. V gotickém sklepení domu čp. 77/3, kde dnes funguje Bistro Judita, se nacházejí části původní konstrukce. Krajní staroměstský oblouk lze vnímat pod průčelím Křižovnického kláštera a románský reliéf se dochoval také v interiéru menší Malostranské mostecké věže. Praha tak nabízí neobvyklý pohled na to, jak se zaniklá stavba stala součástí pozdějšího města.
Podzemí jako město techniky a obrany
Pražské podzemí není jeden propojený systém chodeb pod celým městem. Tvoří je především menší, většinou nespojené objekty různého stáří. Patří mezi ně vodohospodářská díla, staré doly, kasematy, kryty i archeologické pozůstatky.
Jedním z nejvýznamnějších technických prostorů je Rudolfova štola. Císař Rudolf II. o její výstavbě rozhodl v roce 1581 a za pomoci kutnohorských horníků byla dokončena o dvanáct let později. Přibližně 1102 metrů dlouhá chodba spojila prostor nad Vltavou u Letné se Stromovkou a přiváděla vodu do rybníků v Královské oboře. Její rozměry nejsou velkolepé, ale právě v tom spočívá její působivost: renesanční stavitelé dokázali vést vodu hluboko pod městem v délce přes jeden kilometr.
Jiný charakter mají vyšehradské kasematy. Vedou ke Gorlici, rozsáhlému podzemnímu sálu, který měl podle tradovaného vysvětlení vzniknout chybou při budování opevnění. Prostor později sloužil jako sklad potravin i podzemní továrna. Dnes v něm návštěvníci uvidí originální barokní sochy z Karlova mostu. Součástí prohlídky jsou také starší kasematy pod bastionem svatého Bernarda. Jejich slepý úsek končí přímo ve skále a připomíná, že chodby měly především vojenský a praktický účel.
Hrad, Petřín a hranice mezi faktem a pověstí
Rozsáhlé vrstvy minulosti ukrývá také Pražský hrad. Pod dnešním III. nádvořím se nacházejí pozůstatky starších kostelů a hradních staveb, pod Starým královským palácem zase části opevnění z 10. století a další středověké konstrukce. Většina těchto prostor není běžně přístupná, část informací však přibližuje aplikace Pražský hrad archeologický a trojrozměrné skeny.
Právě s Hradem souvisí pověst o tajné cestě do kostela svatého Michala. Skutečně zde existovala stoka odvádějící dešťovou vodu z hradního příkopu. Z ní patrně vyrostlo vyprávění, podle něhož Václav, pozdější světec, tajně procházel z Hradu na bohoslužby. Doložená je tedy stoka, nikoli chodba určená pro pěší.
Na Petříně zase podzemní prostory souvisejí hlavně s prameny a zajištěním svahu. Štoly zde vznikaly po více než devět století a po sesuvu kolejí lanovky v roce 1965 byla část systému upravena. Petřínské prameny jsou dnes odváděny do Vltavy sedmnácti štolami. Do těchto technických prostor není bezpečné vstupovat bez povolení a odborného doprovodu; pro veřejnost jsou vhodnější komentované vycházky.
Alchymisté, učenci a domy s tajemstvím
Pražské legendy často vyrůstají z reálných osob a míst. V Haštalské ulici lze navštívit Speculum Alchemiae, expozici alchymistické dílny objevené při rekonstrukci historického domu. Připomíná renesanční dobu Rudolfa II. a dům tradičně spojovaný s rabínem Löwem.
Faustův dům na Karlově náměstí má skutečné gotické jádro ze 14. století a později prošel renesančními i barokními úpravami. Doktor Faust v něm ale nebydlel. Spojení s jeho příběhem posílili majitelé, kteří se věnovali alchymii a přírodním vědám, mezi nimi Edward Kelley. Ten přišel do Prahy roku 1584 a působil u dvora Rudolfa II. Jeho laboratoř bývá spojována také s domem U Osla v kolébce nedaleko Hradu. Příběhy o homunkulovi, černém zrcadle nebo začarovaných uších však patří do oblasti legend.
Podobně lákavá je pověst o tajných templářských chodbách pod domem U Černé Matky Boží. Vypráví se o spojení s Obecním domem, Senovážným náměstím či Týnským chrámem, archeologický důkaz takového průchodu však k dispozici není.
Co lze navštívit a co zůstává skryté
Prohlídka vyšehradských kasemat ke Gorlici je možná pouze s průvodcem a mívá omezenou kapacitu. Speculum Alchemiae je přístupné celoročně, českou prohlídku je vhodné předem rezervovat. Faustův dům naopak běžně přístupný není, protože jej využívá 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a nemocnice.
Dočasně se může měnit také režim krytu Folimanka. Tento objekt civilní ochrany vznikl v utajení na přelomu 50. a 60. let 20. století. Měl vlastní studny, ošetřovnu, agregát i přetlakové větrání a dokázal pojmout téměř 1300 lidí na dobu až 72 hodin. Veřejnosti byl zpřístupněn v roce 2014, návštěvní režim je však třeba před cestou ověřit.
Nejzajímavější na pražském podzemí proto není představa nekonečného labyrintu. Je to schopnost města uchovávat několik vrstev najednou: románský most ve sklepě, renesanční štolu, barokní kasematy, středověké opevnění i moderní kryt. A také příběhy, které ukazují, jak snadno může skutečná technická stavba časem získat podobu tajné chodby.