Jen málokterý český skladatel je s Prahou spojen tak silně jako Jaroslav Ježek. Jeho životní mapa vede od žižkovského rodného domu přes byt v Kaprově ulici až k pražským scénám, kde spolu s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem proměnil divadlo, písničku i politickou satiru. V roce 2026 si Praha připomíná 120 let od Ježkova narození, a právě teď je vhodná chvíle vydat se po jeho stopách.
Začít lze na Žižkově
Jaroslav Ježek se narodil 25. září 1906 v tehdejší Všehrdově ulici, dnešní Rokycanově. Rodný dům stojí na adrese Rokycanova 983/8 a dodnes je součástí běžné městské zástavby. Nejde o muzeum ani o interiér přístupný návštěvníkům, ale o místo, které připomíná začátek příběhu jednoho z nejvýraznějších českých hudebníků 20. století.
Ve čtvrtek 24. září 2026 je u domu plánováno odhalení nové pamětní desky. Její návrh vytvořil Pavel Provazník a hlavním motivem se mají stát Ježkovy charakteristické kulaté brýle. Při návštěvě je proto třeba myslet na to, že jde zároveň o obytný dům. Zastavení u pamětního místa by mělo probíhat s ohledem na jeho obyvatele.
Modrý pokoj ukazuje Ježka zblízka
Nejautentičtější zastávkou pražské trasy je bezpochyby Památník Jaroslava Ježka – Modrý pokoj v Kaprově 10 na Starém Městě. Dochovaný interiér pochází ze začátku 30. let 20. století, tedy z doby, kdy Ježek slavil první velké úspěchy v koncertních síních i v Osvobozeném divadle.
Pokoj navrhl architekt a scénograf František Zelenka, který s Osvobozeným divadlem také spolupracoval. Zachované zařízení připomíná nejen skladatelovu práci, ale i jeho každodenní zázemí. K nejvýraznějším předmětům patří černé klavírní křídlo Steinway, pracovní stůl, knihovna, gramofonové desky, osobní věci, původní nábytek a kachlová kamna. Právě spojení intimity bytu a velkého kulturního příběhu dělá z Modrého pokoje mimořádné místo.
Památník spravovaný Národním muzeem mívá omezený návštěvní režim, proto je dobré ověřit aktuální otevírací dobu předem. Prohlídka nebývá dlouhá, ale nabízí něco, co běžná expozice nedokáže: možnost stát v prostoru, kde Ježek skutečně žil a tvořil.
Po stopách Osvobozeného divadla
Ježek působil jako skladatel, dramaturg a dirigent Osvobozeného divadla v letech 1928 až 1938. Jeho hudba byla neoddělitelná od jevištního humoru Voskovce a Wericha. Společně vytvořili písně a melodie, které překročily hranice konkrétních inscenací. Dodnes se připomínají například Bugatti step, Tři strážníci, Klobouk ve křoví, David a Goliáš nebo Nebe na zemi.
Divadelní stopa přitom nevede k jedinému sálu. Osvobozené divadlo nejprve působilo v dnešním Divadle Na Prádle v Besední ulici a později v Paláci U Nováků ve Vodičkově ulici, kde dnes sídlí Divadlo ABC. Při procházce mezi těmito místy si lze dobře představit, jak se avantgardní scéna postupně zapisovala do kulturního života meziválečné Prahy.
Werichova vila připomíná slavnou trojici
Další zastavení nabízí Werichova vila na Kampě. Jaroslav Ježek zde nebydlel, vila je však důležitým místem pro pochopení širšího příběhu trojice Voskovec–Werich–Ježek. Stálá expozice se soustředí především na Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Osvobozené divadlo, Ježek v ní ale má své přirozené místo jako klíčový hudební spolupracovník.
Vila dnes funguje jako kulturní a návštěvnické centrum. Konají se zde komentované programy, divadelní představení, koncerty i akce věnované Ježkově hudbě a odkazu Osvobozeného divadla. Aktuální program a podmínky návštěvy se vyplatí ověřit podle konkrétního termínu.
Poslední zastavení na Olšanských hřbitovech
Tematickou trasu lze uzavřít na Olšanských hřbitovech, kde je Jaroslav Ježek uveden mezi významnými osobnostmi pohřbenými v areálu. Přesné umístění hrobu není v dostupných podkladech upřesněno, hřbitovy však tvoří důstojnou tečku za procházkou, která začíná u Ježkova narození a končí připomínkou jeho odkazu.
Ježek v lednu 1939 odešel společně s Voskovcem a Werichem do Spojených států. Pokračoval tam v tvorbě, jeho zdravotní stav se však zhoršoval a 1. ledna 1942 zemřel. V Praze po něm zůstala nejen konkrétní místa, ale především hudba, která zní dodnes s překvapivou lehkostí a energií.