Po Pražském hradu jde o druhý největší stavební komplex v Praze. Klementinum přitom není pouze monumentální kulisou Starého Města. Na jednom místě se tu potkávají dějiny jezuitů, vzdělanosti, knihtisku, astronomie, meteorologie i dnešní Národní knihovny. Rozsáhlý areál vznikal téměř 170 let a dodnes patří k nejpozoruhodnějším památkám historického centra Prahy, zapsaného na seznamu UNESCO.
Od kláštera k jezuitskému městu
Jezuité přišli do Prahy roku 1556 a začali budovat svou kolej na místě bývalého dominikánského kláštera a dalších středověkých staveb. Proměna probíhala přibližně od roku 1560 do roku 1726. Klementinum postupně pohltilo území, na němž dříve stálo 32 domů, sedm dvorů, tři kostely, klášter i několik zahrad.
Po porážce českých stavů v roce 1620 se výstavba výrazně urychlila. O dva roky později se jezuitská kolej spojila s Karlovou univerzitou a od roku 1654 zde působila Univerzita Karlo-Ferdinandova. V areálu se nacházely školy, kolej, knihovna, divadlo, tiskárna i hvězdárna. Klementinum tak nebylo uzavřeným klášterním prostorem, ale rozsáhlým centrem vzdělávání a duchovního života.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 přešlo pod státní správu. Jeho knihovní tradice se stala základem pozdější univerzitní a Národní knihovny. Ve 20. století byl areál postupně upravován pro potřeby knihovnických institucí podle návrhů Ladislava Machoně. Přestavba začala roku 1924 a v několika etapách pokračovala až do 50. let.
Barokní knihovna, do které se vstupuje pohledem
Nejznámějším interiérem Klementina je Barokní knihovní sál. Vznikl pro potřeby jezuitské koleje a jeho strop zdobí fresky Jana Hiebla s alegoriemi vědy a umění. Regály ukrývají přibližně 27 000 svazků převážně teologické literatury a mezi knihami stojí také historické glóby, z nichž některé vytvořili jezuité působící přímo v Klementinu.
Návštěvník si však musí připravit jednu důležitou drobnost: do sálu se při běžném turistickém okruhu nevstupuje. Historický prostor je možné obdivovat z vymezeného místa, aby zůstal co nejlépe chráněný. I tento krátký pohled ale ukazuje, jak úzce zde byly spojeny knihy, víra a dobová představa o uspořádání světa.
Věž, poledne a dlouhá paměť počasí
Astronomická věž byla dokončena v roce 1722 a dosahuje výšky 68 metrů. Od roku 1751 sloužila astronomickým pozorováním, která zde pokračovala až do roku 1938. Na její ochoz vede 172 schodů, odměnou je výhled na střechy a věže historického centra.
Ve druhém patře se nachází Meridiánová síň. Fungovala jako camera obscura: sluneční paprsek procházel otvorem ve zdi a dopadal na strunu vyznačenou na podlaze. Tak bylo možné určit okamžik pravého poledne. Pražanům se odtud přesný čas ohlašoval více než 80 let, v období 1842 až 1928. V síni se dochovaly také dva původní zední kvadranty, které sloužily k určování polohy hvězd.
S Klementinem je spojena také mimořádně dlouhá meteorologická tradice. První měření se zde uskutečnila v roce 1752, pravidelné a soustavné záznamy začaly roku 1775. Od 1. ledna 1784 je teplotní řada podle současných kritérií souvislá bez mezer. Rok 2025 proto připomněl 250 let od počátku pravidelných denních meteorologických záznamů, nikoli úplný začátek veškerého měření počasí v areálu.
Zrcadlová kaple a další barokní tváře areálu
Zrcadlová kaple vznikla v letech 1722 až 1726 na náklady latinské větší mariánské kongregace. Její autorství není jisté, připisuje se Františku Maxmiliánu Kaňkovi nebo Kiliánu Ignáci Dientzenhoferovi. Interiér kombinuje mramor, zrcadla, zlacenou štukovou výzdobu, fresky a obrazy. Pětidílnou nástropní fresku z roku 1723 vytvořil Jan Hiebel a její námět vychází z modlitby Ave Maria. Čtyři olejomalby jsou spojovány s Václavem Vavřincem Reinerem.
Kaple má dvoje barokní varhany, přičemž nástroj na kůru pochází z roku 1732 a zhotovil jej varhanář Tomáš Schwarz. Dnes slouží především koncertům, slavnostním obřadům, výstavám a svatbám. Nejde tedy o prostor běžně přístupný v rámci každé návštěvy Klementina. Otevírá se hlavně při konání konkrétních akcí.
K celku patří také kostel Nejsvětějšího Salvátora, kostel svatého Klimenta a Vlašská kaple Nanebevzetí Panny Marie. Na nádvořích se navíc nachází nejpočetnější soubor slunečních hodin v České republice, nenápadný detail, který dobře doplňuje zdejší příběh měření času.
Co čekat při návštěvě
Oficiální turistický okruh trvá přibližně 45 minut a zahrnuje pohled do Barokního knihovního sálu, návštěvu Meridiánové síně a výstup na Astronomickou věž. Trasa není bezbariérová a kvůli schodům je fyzicky náročnější. Kapacita prohlídek bývá omezená, proto je vhodné ověřit aktuální podmínky a vstupenky předem.
Veřejná nádvoří a průchod areálem mají jiný režim než placený okruh a lze jimi procházet v širší denní době. Do Klementina se vstupuje z Mariánského náměstí, Karlovy nebo Křižovnické ulice. Nejbližší je stanice metra A a tramvajová zastávka Staroměstská. Ať už návštěva povede za knihami, výhledem, barokní výzdobou nebo historií počasí, Klementinum ukazuje Prahu jako město, kde se kulturní památka stále prolíná s živou institucí.