Jen několik minut chůze od brněnského centra se nachází místo, které působí spíš jako vesnice ukrytá ve svahu než jako součást velkého města. Kamenná čtvrť, známá jako Kamenka, vyrostla na dně bývalého kamenolomu na severním svahu Červeného kopce. Malé domky, úzké uličky, svépomocné přístavby a množství osobitých výtvarných detailů dodnes připomínají její neobvyklý původ.
Současně je to živá obytná čtvrť, nikoli skanzen. Právě proto vzbuzuje pozornost plánovaná obnova bývalého kulturního domu. Městská část Brno-střed jej chce proměnit v komunitní centrum neboli občanský klub, který bude znovu sloužit místním lidem.
Dům, který vznikl díky sousedům
Původní dům s číslem 35 byl po druhé světové válce ve velmi špatném stavu a musel být odstraněn. Na jeho místě pak obyvatelé Kamenky vlastními silami vybudovali novou stavbu. V 50. letech se zde konaly besídky, plesy, divadelní i filmová představení. Později prostory využíval Svaz českých žen a v posledních letech také nezisková organizace Filia.
Nové úpravy mají být poměrně střídmé, ale pro další fungování domu důležité. Počítá se s výmalbou, výměnou kotle a novým nábytkem. Práce začaly na začátku letních prázdnin 2026 a podle plánů městské části mají pokračovat přibližně do září. Slavnostní otevření se předběžně očekává na podzim téhož roku. Konkrétní pravidelný program ani otevírací doba zatím nejsou známé.
Jedním z prvních uživatelů obnoveného prostoru má být ženský pěvecký sbor Šlajerky z Kamenky. Funguje od roku 2020, má patnáct stálých členek a dosud zkoušel převážně v domácnostech. Nové zázemí by tak mohlo pomoci nejen sboru, ale i dalším místním spolkům a iniciativám. Objekt má být místem sousedských setkání, výstav, divadelních představení a dalších akcí.
Kolonie pro dělníky pod výstavištěm
Kořeny Kamenky sahají do 20. let 20. století. První trvale obývané domky se objevovaly přibližně kolem roku 1925 v Dolní Skále a o několik let později také v Horní Skále. Stavěli je lidé svépomocí, často z levného nebo odpadového materiálu. Typická byla konstrukce na dřevěnou kostru: nejprve vznikl rám a teprve potom se vyzdily stěny. Průměrná obydlí mívala nejvýše kolem 40 metrů čtverečních.
Řada obyvatel pracovala v nedaleké Kohnově a Jílkově cihelně. Kohnova cihelna fungovala až do roku 1989, kdy zanikla. Skromné podmínky však neznamenaly, že by Kamenka byla bez vlastního života. Ve 30. letech jí hrozilo zrušení, proti čemuž místní protestovali. O dvě desetiletí později se dokonce uvažovalo o přeměně kolonie na skanzen dělnického bydlení. Místo toho si obyvatelé v takzvané akci Z vybudovali kulturní dům a vodovod. Tehdy se také Kamenná kolonie začala označovat jako Kamenná čtvrť.
Výjimečný je i kontrast její polohy. Přes řeku Svratku leží brněnské výstaviště, jedna z reprezentativních staveb moderního města. Ve 20. letech tak vedle sebe vznikaly výkladní skříň první republiky a nouzová dělnická kolonie.
Od dělnického bydlení k umělecké komunitě
V 70. a 80. letech se obyvatelstvo postupně proměnilo. Původní dělníci často odcházeli do panelových sídlišť a do Kamenky přicházeli studenti, absolventi uměleckých oborů, řemeslníci a další lidé spojení s kulturou. Čtvrť se stala místem výstav, happeningů a alternativního kulturního dění. Na konci 80. let se tehdejší kulturní dům stal jedním z míst, kde se konaly výstavy a další nezávislé akce.
Umělecký charakter je v Kamence patrný dodnes. Na některých domech najdete vitráže, malby nebo sochy, často začleněné přímo do svérázné zástavby. Památkový katalog Národního památkového ústavu upozorňuje na urbanistickou hodnotu souboru a jeho neobvyklé zasazení do terénu. O někdejší ochraně průčelí domů je však třeba mluvit přesně: podle katalogu trvala v letech 1958 až 1987, takže nelze bez dalšího tvrdit, že celá Kamenka je dnes kulturní památkou.
Živá čtvrť, která není bez problémů
Komunitní život se neomezuje jen na jednu budovu. Konají se zde hody, fašank, prvomájový jarmark i hudební festival Kamenka OPEN, pořádaný od roku 2010. Na 10. října 2026 jsou avizovány Hody na Kamence s průvodem a venkovní výstavou Muzea města Brna Od Skaly ke Kamence. Součástí mají být také mapka a panely se vzpomínkami a fotografiemi.
Návštěvníci mohou Kamenku projít veřejnými uličkami od Vídeňské kolem Svratky nebo od Červeného kopce. Uvnitř kolonie se pohybuje především pěšky a parkování je omezené. Protože jde o obytné území, je vhodné respektovat soukromí místních. Kamenka má své hospodské i kulturní zázemí, například Duckbar, ale její kouzlo nespočívá v atrakci za plotem.
Čtvrť navíc stále řeší praktické otázky. V horní části není kompletní kanalizace, vodovodní síť není podle místních zdrojů plně dořešena a pozemky pod některými domy vlastní město, zatímco samotné stavby mají soukromé majitele. Obnova kulturního domu proto není jen návratem k nostalgické minulosti. Je také pokusem posílit místo, které si navzdory složitým podmínkám po desetiletí vytváří vlastní pravidla, tradice a sousedské vztahy.