Stačí se na chvíli zastavit a podívat se vzhůru. Na fasádách, portálech a kamenných detailech Starého Města se mohou objevit lidské tváře obklopené listím nebo rostliny vyrůstající přímo z úst. Právě tyto motivy, dnes souhrnně označované jako zelení muži, budou hlavním tématem komentované vycházky, která začne u kostela svatého Haštala a povede až k Prašné bráně.
Od románských základů k barokní podobě
Kostel svatého Haštala není jen praktickým místem srazu. Patří k pozoruhodným staroměstským památkám, v nichž se během staletí vrství různé podoby pražské architektury. Na jeho místě stál už románský kostel spojovaný také se špitálem, připomínaným ve 13. století. Archeologický průzkum v roce 1993 odhalil zbytky starší stavby i hroby.
Dnešní kostel se začal výrazněji rozvíjet ve druhé polovině 14. století. Jeho gotická podoba zahrnuje nepravidelnou čtyřlodní baziliku s věží a také pozoruhodnou severní dvoulodní síň, která patří k raným projevům takzvaného krásného slohu. Stavbu však zásadně proměnil požár v roce 1689. Následná barokní obnova, spojená se jménem architekta Pavla Ignáce Bayera, byla dokončena o šest let později.
O minulosti kostela vyprávějí také dochované umělecké detaily. V sakristii se nacházejí gotické nástěnné malby s výjevy Poslední večeře a Ukřižování. Barokní výzdobu zastupují mimo jiné díla Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. S kostelem se někdy spojuje i legenda o uložení ostatků svaté Anežky České, archeologický průzkum z roku 2010 však tuto možnost nepotvrdil.
Tajemná tvář mezi listy
Označení zelený muž zní, jako by odkazovalo na jednu konkrétní postavu nebo dávno známé božstvo. Ve skutečnosti jde spíše o moderní souhrnný název pro různorodé listnaté hlavy a vegetabilní masky. Lidská tvář může být listy obklopena, případně z ní mohou rostlinné motivy vyrůstat. Podobné prvky se objevují ve středověké i novější architektuře.
Jejich význam ale nelze vyložit jediným způsobem. Není jisté, že středověcí kameníci či objednavatelé staveb používali stejný pojem jako dnešní průvodci a badatelé. Samotné označení „Green Man“ se v odborné literatuře rozšířilo až ve 20. století, výrazněji po článku Lady Raglanové z roku 1939.
Také představa, že každý listnatý obličej představuje pozůstatek předkřesťanského kultu, by byla příliš zjednodušující. Motivy mohly mít symbolický, dekorativní nebo jiný význam, který dnes neumíme vždy přesně určit. Vycházka proto neslibuje jednoduché rozluštění záhady, ale spíše pozorné čtení detailů a debatu o možných významech.
Praha jako kamenická detektivka
Trasa od Haštala k Prašné bráně nabídne způsob, jak se na známé centrum podívat jinak. Staré Město není pouze souborem velkých památek a náměstí. Je také krajinou drobných reliéfů, ozdob a tváří, které člověk při běžné cestě snadno mine.
Průvodkyně Yveta Kožíšková má během přibližně hodinu a půl až dvouhodinové procházky upozornit na budovy a místa, kde se podobné motivy nacházejí. Součástí programu jsou také úvahy o tom, jak mohly postavy propojovat lidský svět s přírodou a imaginací. Výklady o kosmogramu nebo o říši elementárních bytostí je přitom vhodné chápat jako interpretační rámec vycházky, nikoli jako jednoznačně doložený historický závěr.
Největší hodnotou podobné procházky tak může být samotná změna pozornosti. Stačí zvednout hlavu, zpomalit a začít si všímat toho, co se ve městě skrývá na okrajích našeho pohledu.
Praktické informace k vycházce
Akce Za tajemnými zelenými muži po Starém Městě pražském je podle programu naplánována na neděli 25. října 2026 od 10:15. Sraz bude u kostela svatého Haštala na Haštalském náměstí, přičemž cílem trasy má být Prašná brána.
Vstupenky je podle pořadatele potřeba zakoupit předem; aktuální cenu a podmínky je vhodné před návštěvou ověřit. Program uvádí, že trasa má být přístupná také kočárkům a vozíčkářům, v některých úsecích však s dopomocí. Účast na vycházce není automatickou zárukou samostatné prohlídky interiéru kostela, jeho návštěvní režim se řídí zvláštními podmínkami.