Krátce před západem Slunce se interiér sedlecké katedrály mění v místo, kde se potkává architektura s astronomií. Kolem jarní a podzimní rovnodennosti proniká světlo velkým západním oknem do chrámu, postupuje podél jeho podélné osy a dopadá do prostoru hlavního oltáře. Nejde o zázrak v nadpřirozeném smyslu, ale o mimořádně působivé spojení polohy Slunce, orientace stavby a promyšleného prostoru.
Proč paprsek míří právě do presbytáře
V období rovnodennosti vychází Slunce přibližně na východě a zapadá přibližně na západě. Sedlecký chrám je orientován tradičním směrem mezi západním průčelím a východní částí s presbytářem. Když se večerní Slunce ocitne nízko nad západním obzorem, jeho paprsky mohou procházet velkým oknem téměř vodorovně s podélnou osou kostela.
Výsledkem je světelný útvar, který se přes prostor chrámu stáčí směrem k oltáři. Největší západní okno měří přibližně 14 metrů a patří k nejvýraznějším prvkům stavby. Právě jeho velikost umožňuje, aby do interiéru proniklo tolik světla, že jev mohou návštěvníci pozorovat jako zřetelný kruh či paprsek.
Je důležité rozlišit astronomickou rovnodennost od samotného pozorování. Rovnodennost nastává v přesně daném okamžiku, kdy Slunce prochází rovinou zemského rovníku, světelný efekt v katedrále se však objevuje až při večerním západu. Jeho přesný čas i délka se proto mění podle data, polohy Slunce a místních podmínek.
Gotický chrám, který dostal barokní tvář
Sedlecká katedrála Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele stojí v areálu bývalého cisterciáckého kláštera. Ten vznikl roku 1142 jako první cisterciácký klášter na území dnešních Čech. Samotný chrám se stavěl na přelomu 13. a 14. století, přibližně od 80. let 13. století do roku 1320. Jméno původního stavitele gotické stavby dnes neznáme.
Monumentální kostel má půdorys latinského kříže, je dlouhý 92 metrů, široký 29 metrů a vysoký 28 metrů. Interiér prosvětluje 106 oken. Chrám byl během husitských válek 25. dubna 1421 vypálen a dlouho zůstával v ruinách. K rozsáhlé obnově došlo až v letech 1699 až 1709 za opata Jindřicha Snopka.
Tehdy do Sedlce přišel mladý Jan Blažej Santini-Aichel. Nebyl autorem původní gotické stavby, ale její barokní obnovy. Zachoval podstatné gotické prvky a doplnil je o nové prostorové a konstrukční řešení. Vznikl osobitý výraz označovaný jako barokní gotika. Santiniho rukopis připomíná například samonosné schodiště bez středového sloupu nebo nízké klenby v bočních lodích, takzvané české placky.
Okno, které změnilo celý interiér
Západní okno není zajímavé pouze při rovnodennosti. Jeho rozměry ovlivnily také praktické fungování chrámu. Kvůli množství světla a tepla nebylo možné umístit varhany na obvyklý kůr. Výrazný dozvuk prostoru navíc vyžadoval jiné řešení hudebního provozu.
Světlo zde ovšem není jen technickým efektem. V sakrální architektuře má symbolický význam a v sedleckém chrámu se stává přirozenou součástí návštěvnického zážitku. Podle výkladu provozovatelů byla orientace stavby a práce se světlem významná už při jejím navrhování. Konkrétní písemný doklad o tom, že středověcí stavitelé přesně plánovali dnešní rovnodennostní úkaz, však znám není. Jisté je, že současná dispozice umožňuje pozoruhodný průchod světla chrámem.
Oltář, klenotnice a příběh Sedlce
Dnešní hlavní oltář je novogotický a pochází z roku 1912, kdy jej vytvořil Josef Krejčík. Na podlaze presbytáře se přitom dochovala původní Santiniho dlažba s geometrickými vzory. Právě na tomto místě se světelný jev odehrává a propojuje tak několik vrstev dějin stavby.
Katedrála ukrývá také chrámovou klenotnici se sedleckou monstrancí. Ta vznikla před rokem 1389, měří 97 centimetrů, váží 4,7 kilogramu a do Sedlce se natrvalo vrátila v roce 2011. Podle oficiálního označení jde pravděpodobně o nejstarší dochovanou gotickou monstranci na světě.
Jak návštěvu naplánovat
Úkaz závisí především na jasné obloze. Ani v době rovnodennosti proto není jeho spatření zaručeno. Rozhoduje také výhled k západnímu obzoru a správný okamžik, takže se vyplatí přijít s předstihem. V některých letech se pozorování spojuje s koncertem nebo benefičním programem, jejich podoba a termíny se však mění.
Sedlecká katedrála je dodnes fungujícím farním kostelem, kde se konají bohoslužby, koncerty, výstavy i komentované prohlídky. Před cestou je vhodné ověřit aktuální otevírací dobu a případné uzavření kvůli bohoslužbám. Samostatná návštěva bývá možná během provozních hodin, zatímco komentované prohlídky se rezervují předem. Katedrála je součástí kutnohorského areálu zapsaného na seznamu UNESCO a její návštěvu lze spojit s kostnicí i dalšími památkami Sedlce.