Ve Stachách se nad okolní zástavbou zvedá kostel, který působí na zdejší obec až nečekaně rozměrně. Právě jeho velikost se v místním vyprávění spojuje se stašskými světáky – lidmi, kteří odcházeli za obživou daleko od domova a přinášeli do života obce zkušenosti i prostředky. Kostel Navštívení Panny Marie tak není jen sakrální stavbou, ale také připomínkou místní tradice práce v cizině.
Nový chrám pro rostoucí obec
Na místě dnešního kostela stával starší chrám z roku 1781. Podle místního historického přehledu už obci nestačil, a tak se Stachy pustily do stavby nového kostela. Vznikal v letech 1842 až 1849 a jeho rozměry se uvádějí přibližně 50 krát 16 metrů. V prostředí menší šumavské obce je takový rozsah nepřehlédnutelný.
Právě odtud pochází místní příběh, který propojuje stavbu s lidmi odcházejícími za prací. Stašští světáci se živili mimo jiné řemesly a stavebními pracemi, někteří působili jako cirkusoví umělci nebo hudebníci. Jejich výdělky a životní dráhy patří k vysvětlením, proč si obec mohla dovolit tak výraznou stavbu. Přesný podíl jednotlivých lidí na jejím financování ale nelze z dostupných údajů určit.
Od stavebních dělníků po cirkusové kapely
Označení „světáci“ připomíná, že život mnoha místních nebyl omezený na každodennost v rodné obci. Za prací se vydávali do různých míst a profesí. Vedle řemeslníků a dělníků se mezi nimi objevovali také cirkusoví umělci a muzikanti, tedy lidé, jejichž živobytí bylo spojené s cestováním a vystupováním.
Osudy stašských světáků zaujaly i spisovatele Karla Klostermanna a Eduarda Basse, kteří je zaznamenávali ve svých dílech. Díky tomu se místní příběh dostal i za hranice obce. Kostel do něj vstupuje jako hmatatelný bod: velká stavba, kterou lze vnímat jako výraz místní hrdosti i jako připomínku toho, že zdejší obyvatelé měli kontakty a zkušenosti z dalekých cest.
Přezdívka, která zůstala v paměti
S neobvyklou velikostí kostela se pojí také místní přezdívka „hovadský“. Podle tradovaného vysvětlení vznikla posměšně právě kvůli rozměrům chrámu. Jde o místní podání, nikoli o doloženou historickou událost, přesto vystihuje, jak výrazná stavba mohla působit na sousedy i návštěvníky. V podobných přezdívkách se někdy potkává nadsázka, obdiv i závist; ve Stachách se z nich stal dílek vyprávění o kostele a jeho stavitelích.
Další zvláštností, kterou uvádí historický přehled, je obrácená orientace oltáře. I tento detail vybízí k tomu, aby návštěvník kostel nevnímal jen jako kulisu na návsi, ale jako stavbu s vlastními odlišnostmi. Jeho empírová podoba a měřítko z něj dělají jeden z nejvýraznějších orientačních bodů Stach.
Zastávka při poznávání Stach
Kostel lze zařadit do procházky obcí, kde se dochovaly také ukázky tradiční lidové architektury. Jeho okolí nabízí příležitost zastavit se a představit si, jak se příběhy lidí odcházejících za prací mohly vracet do každodenního života doma. Návštěvní režim interiéru není spolehlivě ověřený, proto je vhodné si předem zjistit, zda je kostel v době návštěvy přístupný.
Stachy tak nabízejí víc než pohled na výraznou sakrální stavbu. V jejím příběhu se potkává proměna obce v 19. století, práce za jejími hranicemi i tradice světáků a cirkusáků. Velikost chrámu zůstává nejviditelnější stopou této minulosti – a dobrým důvodem, proč se při cestě Jihočeským krajem zastavit právě tady.